|
Františčina huť
V 18. století byla založena nová huť v Josefovském údolí, v
západní části
Křtinského údolí
– huť Františka (německy Franziska-Hütte), která nese jméno
Františce Kinské z Vchynic a Tetova (1813 – 1881), choti
Alois II. z Lichtenštejna (1796 – 1858). V různých písemných
materiálech se můžeme setkat i s názvy Stará huť u Adamova,
používaný pravděpodobně až po jejím opuštění a Františkova
huť, který však není správný. Také datum vystavění vysoké
pece není úplně jasné a tak se můžeme setkat s daty 1754
(např. Průvodce Moravským krasem 1991), na internetu je v
různých odkazech uvedeno datum 1748, v brožuře technického
muzea je vznik vysoké pece datován před koncem roku 1732.
Nejčastěji je však vznik vysoké pece uváděn někdy před
koncem roku 1746, protože v tomto roce pracovaly pro
lichtenštejnský železářský podnik dvě vysoké pece. Tou
druhou byla míněna pec, které se nacházela na řece
Svitavě. Tato
byla brzy zrušena z důvodu problematického zásobování
železnou rudou.
Ze začátku huť produkovala surové železo určené k dalšímu
zpracování zkujňováním a tzv. lité zboží. Roku 1771 byly
vyráběny kamnové desky a hlavně vojenský materiál. V
osmdesátých letech 18. století vyráběl podnik 7,5% moravské
produkce železa. V roce 1793 došlo v huti k požáru, při němž
byla zničena většina výrobního zařízení. Výrobní objekty
byly obnoveny a pec byla z podnětu správce železáren
přestavěna a provoz uveden na vyšší technickou úroveň.
Většímu rozšíření výroby bránil nedostatek dřeva potřebného
pro výrobu dřevěného uhlí a huť Františka tak zažívá na
začátku 19. století krizi, kdy se dokonce uvažovalo o jejím
úplném zrušení.
V letech 1846 a 1847 byla radikálně přestavěna vysoká pec,
která byla vybavena čerpací tůní a zařízením pro
předehřívání dmýchaného větru. V pracovním prostoru pece tak
bylo možno dosáhnout vyšší teploty. To se příznivě projevilo
na produkci železa. Od čtyřicátých let 19. století se podnik
stále více orientoval na výrobu litiny.
V polovině 19. století byly při vysoké peci zřízeny dvě
kuplovny pro tzv. druhé tavení (zde bylo přetavováno surové
železo k odlévání ve slévárně při huti). To vedlo ke
zkvalitnění litého zboží. Vybudování železnice, také
příznivě ovlivnilo další rozvoj výroby.
V roce 1872 byly postaveny obě menší pece sloužící k výrobě
vápna, při jejichž vytápění bylo taktéž využíváno kychtových
plynů z vysoké pece. Podnik měl však stále větší potíže s
opatřováním dřevěného uhlí, takže ceny vyrobeného železa
narůstaly, zatímco konkurenční podniky, které využívaly k
produkci surového železa kamenného uhlí, mohly ceny
snižovat. V roce 1877 byl proto provoz ve vysoké peci
zastaven a nebyl již nikdy obnoven. Veškeré výrobní aktivity
se přesunuly do Adamova.
Františčina huť na počátku 20. století (autor neznámý) Do dnešních dnů se z bývalé lichtenštejnské huti Františka
dochovalo torzo vysoké dřevouhelné pece, dvou pecí
vápenických a dalších výrobních objektů spolu s obytnými
budovami, restaurací (tzv. Švýcárna,
číslo
popisné 459) a správní budovou
(tzv. Kameňák,
číslo popisné 460), které pocházejí z 18. a 19. století. Právě
dochované objekty byly důvodem k vyhlášení huti v roce 1971
kulturní památkou umístěnou v památkové rezervaci. V témže
roce byla zahájena rekonstrukce areálu, který později
převzalo Technické muzeum v Brně a vlastní ho dodnes.
Huť po rekonstrukci v roce 1971 (autor
František Ecler) 18. května 1984 se uskutečnilo u příležitosti Mezinárodního
dne muzeí slavnostní otevření expozice železářství ve Státní
technické rezervaci huť Františka.
Huť prošla kolem roku 2000 opět rekonstrukcí, při které
vznikla nástavba nad pecí, díky které návštěvník může
vystoupat až navrchol věže, kde byl zbudován ochoz. Kolem
roku 2015 byla zpřístupněna také vnitřní část nástavby. Zde
může návštěvník nahlédnout přímo do jícnu pece.
Huť Františka je nejstarší vysokou pecí ve střední Evropě a
také jednou z nejlépe zachovaných pecí. Areál huti je
využíván i k příležitostným experimentálním a ukázkovým
tavbám v replikách slovanských železářských pecí. Výsledkem
všech těchto aktivit se stala huť Františka jednou z
nejznámějších památek Moravského krasu a i jakýmsi symbolem
železářství v této oblasti.
V muzeu se také nachází pískovcový liechtensteinský znak,
který byl původně umístěn v Adamově na zámku (číslo
popisné 104).
Pro turisty byla vydána i turistická známka s motivem huti
pod číslem 358.
Současný stav areálu s hutí |
