|
Historie osídlení této části Moravského
krasu sahá až do pravěku, což dokládají četné archeologické
nálezy. Světoznámým se stal nález Wankelem nazvaného
"halštatského pohřbu" a také kovářská dílna v nedaleké Býčí
skále z poloviny 1. tisíciletí před Kristem. Nejstaršími
nálezy jsou však z dob pleistocénu, což dokázal
archeologický průzkum v Jižní odbočce téže jeskyně (dále
také i v jeskyni Sobolově a Žitného), kde byly nalezeny
pozůstatky z doby před 13 až 10 tisíci let před n. l.
Osídlení však pokračovalo i v následujících dobách, kdy byli
jeskyně vyhledávány jako obydlí a skrýše.
Další stopou starobylého osídlení
Adamovska je nález žárového hrobu v popelnici pražského
typu datovaného od 6. do první poloviny 7. století našeho
století. Tento hrob byl nalezen při stavebních pracích na
novém továrním objektu v roce 1944 v místech starého
Adamova. Historici tudíž usuzují, že se v blízkosti
nacházela slovanská osada. Její obyvatelé by se živili
rybolovem ve Svitavě a lovem zvěře v okolních hustých
lesích. Osada však pravděpodobně zanikla, protože se
nedochovaly žádné informace sdělující o případném osídlení.
Další nálezy železných strusek společně se slovanskými
střepy a zlomky nádob byly zařazeny do 11. století.
Osada patřící novohradskému panství,
které v letech 1371 – 1414 drželi moravští markrabí, měla
název Ha(m)mer (= Hamry). Přes období držení pánů s Boskovic přešla
roku 1597 do majetku Lichtenštejnů. Historie samotného města
je od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž
kořeny zde sahají až do roku 1360.
17. století
Podle rozpočtu panství z 25. srpna 1632 existovala v
Hammrech vysoká pec, ta je znovu zmiňována roku 1687. V
letech 1679 – 1690 jsou znovu vystavěny hamry a od roku od
roku 1680 zde pracovaly dvě vysoké pece a také dvojice
kujnících výhní.
Koncem tohoto století se mezi produkty hamru objevila tzv.
tvarová litina a litina odlévaná do písku. Většinou šlo o
dělové koule odlévané přímo z vysoké pece. Dalším
sortimentem byly i ruční granáty a litinové kanóny a
moždíře.
Pronájem hamrů:
Jan Adam z Lichtenštejna se na konci století rozhodl pro
pronájem hamrů, protože se zdálo, že pronajaté hamry budou
více vynášet. Uchazečů o nájem hamrů bylo několik. Na
počátku roku 1695 bylo jednáno se S. Oppenheimerem ohledně
tříletého pronájmu za sumu 8000 zlatých. Tato jednání však
nevedla k žádnému výsledku. Druhým zájemcem byl Solomon
Koppel Teutsch, rodák z Mikulova, se kterým nakonec 4.
března Jan Ondřej z Lichtenštejna nájemní smlouvu za
podmínek, které udávaly, že hamry budou pronajaty na dobu
šesti let, provoz hutí a hamrů, jakož i kovárny a pecí
obstarávají lidé nájemcovi, nájemce má právo z okolních lesů
ročně ku pálení dřevěného uhlí káceti až do 5000 sáhů dřeva;
týž může volně šachty kopati a rudu dobývati a roční nájem
bude činit 2668 zlatých a 40 krejcarů. Dne 4. května 1695
bylo provedeno převzetí hamrů.
Nájemce Kopperle Teutsch v hamrech bydlel, avšak následkem
špatného hospodaření i finanční tísně se situace v hamrech
rychle horšila. Neplatil nájemné, dluhy rostly a při předání
hamrů do Lichtenštejnské správy v srpnu 1701 převyšovaly
8000 zlatých.
18. století
V roce 1732 byly Hamry ustanoveny jako
samostatná obec se svou obecní správou a dostala od
vrchnostenského úřadu v Pozořicích úřední název Adamsthal
(= Adamov; podle Jana Adama Ondřeje z
Lichtenštejna, majiteli zdejšího
panství v letech 1684-1712, který Hamry a osadu stavbou
nových domů rozšířil). Byť název Adamstahl je již poprvé
uváděn v roce 1679. Nový název užívala vrchnost, avšak lid a
církevní správa v matrikách nadále uvádí tvar Hamry. V
babické matrice je název Hamry používán do roku 1795. Mezi
lidmi se název Hamry používal ještě na počátku 20. století.
Pravděpodobně roku 1746 byla v Křtinském údolí vybudována huť Františka, u
níž později vznikla dělnická kolonie a osada Karlsthal (=
Karlov). Průmyslové objekty, které se v údolí
Křtinského potoka v té době nacházely, nazývaly se souhrnným
označením Hutě.
Odhadované období vzniku dělnické kolonie Josefova, který se
dříve nazýval Žleb, se odhaduje na počátek 18. století. Po
smrti Josefa Johanna Adama z Lichtenštejna
v roku 1732 je poprvé tato osada nazvaná Josefsthal (=
Josefov). Název se však podobně jako v případě Adamova ujal
až v 90. letech 18. století. V Babické kronice, kde se osada
nazývala Žlebem je v roce 1770 uveden taktéž název Valle
Joseph (= Josefovo údolí).
K roku 1754 se v Adamově nacházelo 21 obytných domů
zaměstnanců hamrů. Roku 1771 uváděno bylo 225 obyvatel.
Roku 1774 bylo v Adamově 66 osedlých, z nichž 35 bylo
klasifikováno jako chalupníci, kteří vlastnili dohromady 4
lány polností, 31 pak jako bezzemci. V roce 1793 uvedl
František Josef Schwoy ve své publikaci Topographie vom
Markgrafthum Mähren:
"Adamsthal, oder Eisenhammer, zur herschaft Posorzitz
gehöriges Dorf, zwey Meilen nordwärts von Brünn, am linken
Ufer der Zwitta gelegen, enthält 47 Haüser, 62 Familien, 334
Seelen, besißt aber keine Rustikal Gründe. Hier befinden
sich Eissenhämmer mit Schmelzösen, und gute Erzgruben. In
der Nähe von hier find noch die Ruinen von den ehemaligen
Bergschlößern Novihrad und Teufelsschlößel, zu sehen."
V překladu: Adamsthal, neboli Eisenhammer, vesnice patřící k
panství Pozořice, 2 míle severně od Brna, položená na levém
břehu Svitavy, obsahuje 47 domů, 62 rodin,
334 duší, nevlastní ale žádné rustikální statky. Zde se
nacházejí hutě na železo s kovárnami a dobré rudné doly. V
blízkosti je možné vidět ruiny bývalého hradu Nový hrad a
Čertův hrádek.
Požár hamrů:
20. července 1793 propukl v adamovských hamrech požár, který
vznikl mezi 22. a 23. hodinou. Přes snahu jak dělnictva, tak
i úřednictva, požár se šířil velkou rychlostí. Přeskakoval z
jedné šindelové střechy na druhou. Většina budov, včetně
hamerského dvoru se stájemi pro 10 koní, byty pro čeleď a
kůlnami, lehla popelem. Příčina požáru nebyla nikdy
zjištěna, nejpravděpodobnější však je, že oheň vzplanul od
žhavé strusky.
Dvůr byl vystavěn nově následujícího roku. Hamry byly nejen
obnoveny, ale rozšířeny výstavbou nových dílen. Práce v
hamrech díky rychlému postupu oprav mohla být zahájena již v
létě 1794. K stavbě nových budov bylo mimo jiné využito
cihel z rozbouraného vranovského kláštera.
V roce 1795 skládaly se hamry celkem z 12 budov, mimo jiné z
budovy, kde byl byt správce, budovy pro písaře či
kontrolora, hamerského dvora, cejnařské huti, dvou kůlen pro
zásoby železné rudy a jedné tzv. činžovní chalupy.
19. století
Na počátku století uvádí Gregor Wolny 52 domů, 417 obyvatel,
železárnu se třemi hamry a vysokou pecí s roční výrobou 3500
centů, 2 prachárny v Josefově s roční výrobou 400 centů
střelného prachu, mlýn a pilu, zámek s parkem a oborou,
školu a hostinec.
V roce 1809 byla v severní části Adamova
dokončena stavba menšího zámku, obdélníkového půdorysu s
jedním nadzemním podlažím, který si zde nechal zbudovat Jan
Josef I. Liechtenstein jako lovecké sídlo, které se mělo
stát jeho útočištěm při častých návštěvách zdejších
železáren. Společně se zámek
zde byla upravena okolní pozemky. Na vyhlídce nad údolím
Svitavy vyrostla na kamenných základech dřevěná konstrukce
Kolonády. V samotném prostoru mezi Vranovem a Křtinami, kde
leží i Adamov, měl dle Martina Golce vyrůst park opírající
se o jednotlivé prvky (umělá zřícenina, zpřístupňování
jeskyní apod.).
Údolí řeky Svitavy od Adolf Bedřicha Kunikeho
(1777-1838), rok 1833.
Nápis "Ansicht des Schlosses in Adamsthal die Aussicht von
der Collonade in Mähren"
lze přeložit jako "Pohled na zámek v Adamově z kolonády na
Moravě".
K velkému rozvoji Adamova a místních
průmyslových podniků došlo po 1. lednu 1849, kdy byla
otevřena nově zbudovaná železniční trať Brno - Česká
Třebová, dnešní součást 1. železničního koridoru. Budování
úseku Brno-Blansko bylo svěřeno firmě italského podnikatele Felie
Tallachiniho, který na stavbě zaměstnal italské dělníky a
tuneláře (tzv. barabové). Celkem bylo v tomto úseku
vybudováno 10 tunelů (nejkratší 113 metrů, nejdelší 423
metrů- Novohradský) a 22 mostů.
Původní, jednokolejná, trať byla zdvoukolejněná v
roce 1869.
Roku 1851 byl v Adamově zřízen poštovní
úřad. Kromě Adamova do jeho obvodu spadaly Křtiny, Bukovinka,
Bukovina, Březina, Proseč, Babice, Josefov, Vranov, Bílovice
a Ochoz. Úřad byl zřízen v panském domě č. 3, tzv. Staré
poště. První vedoucím pošty byla jistá vdova, jejíž jméno se
však nepodařilo zjistit.
Roku 1857 byl za přispění Aloise Josefa z
Lichtenštejna zbudován v pozdně gotickém stylu kostel svaté
Barbory, fara a škola. Zároveň byl také založen místní
hřbitov, který se nachází několik desítek metrů jižně od
kostela. Původní jednopatrová budova školy byla roku 1887
zvýšena o jedno patro. Ve školní předsíni byla ve zdi
zasazena kamenná pamětní deska připomínající jak její
založení, tak rozšíření.
V červnu 1865 vznikl sbor dobrovolných
hasičů v knížecí Lichtenštejnské strojírně v Adamově, ale
schválený byl až v roce 1881. Toto datum je považováno za
jeho oficiální založení.
12. března 1872 byla v obci zřízena
četnická stanice, která byla původně umístěna v panském domě
č. 3, později přesunuta do domu Ondřeje Horníčka č. 23.
Původně patřily k staničnímu obvodu kromě obce Adamova také
Josefov, Habrůvka, Křtiny, Bukovina, Bukovinka, Březina,
Proseč, Kanice, Řicmanice, Bílovice, Babice, Útěchov a
Vranov.
24. března 1880 byla mezi říšským
hrabětem Klementem z Westphalen, který zastupoval Jana II. z
Lichtenštejna a zástupci Märky, Bromovský a Schulz sepsána
smlouva o pronájmu adamovských strojíren na 25 let. Výše
nájemného byla stanovena pro rok 1880 na 8 000 zlatých, od
roku 1881 do roku 1884 včetně na 10 000 zlatých, od roku
1885 do roku 1894 včetně na 12 000 zlatých, od roku 1895 do
roku 1904 včetně na 15 000 zlatých.
Od 1. listopadu 1880 byla obec spojena s
okolním světem telegrafním spojením, telefonním pak od 1.
září 1905.
V roce 1889 byl v Adamově vyroben první
automobil s benzínovým čtyřtaktním motorem v Rakousku-Uhersku,
podle návrhu návrhu vídeňského konstruktéra Siegfrieda
Marcuse.
Fotografie rychlíku projíždějícího Adamovem z roku 1893
od Františka Krátkého (1851-1924)
V 19. století byla v Adamově vybudována
řada letních sídel především zámožnějších obyvatel Brna.
Mezi nejznámější patří Wurmova a Schöllerova vila.
František A. Slavík popisuje Adamov ve své Vlastivědě
moravské, v díle věnující se brněnskému okrasu, z roku 1897
takto:
"Farní ves v malebném údolí při ústí potoka Křtinského do
řeky Svitavy na levém břehu jejím, 260 m. nad hladinou
mořskou, mezi vrchy 440-522 metrů vysokými, katastrální a
politická obec 0,68 km.2 rozlohy, příslušela k panství
Nového Hradu, jenž stoje na hranici nynějšího okresu
Brněnského, vládl severní jeho části, pak k Pozořickému.
Původně byly tu jenom hutě železné již v XV. století, ale
spustly a r. 1506 obnovil je Beneš Černohorský z Boskovic,
držitel Nového Hradu. Říkalo se jim Staré Hamry. Teprv okolo
roku 1732 byla založena nová osada na panské mýtině a
nazvána jest Adamov po tehdejším pánu, knížeti Josefu
Adamovi z Lichtenšteina. Vedle toho jména udržel se ještě v
XVIII. století název Staré Hamry.
Roku 1754 bylo zde 21 domků, jež obývali uhlíři a jiní lidé
pracující v hutích, v železárně, tavírně a 2 prachárnách.
Pozemků neměli. Od vrchnosti užívali 55 měr polí, kopanin a
luk po 41 vozů sena a 17 vozů otavy. Roku 1771 bylo tu 225
obyvatelů. Tvořili obec ve spojení s Jezerky, též novou
osadou, a měli znakem na obecni pečeti Adama, an drží
pravici pozdviženou, a kolem český nápis: Peczet obczy
Jezerka (a Adamova). - Bylo:
r. 1790: 47 domů, 334 obyv., r. 1834: 52 domů, 417 obyv., r.
1869: 80 domů, 902 obyv., r. 1880: 80 domů, 953 obyv., 89
Němců, ostatní Češi, 937 katolíků, 11 protestantů a 5 židů;
roku 1890 méně: 78 domů 728 obyvatelů 681 Čechů, 38 Němců;
117 katolíků, 2 protestante a 15 židů.
Adamov patříval k duchovní správě a škole Babické. V 1.
polovici XIX století byla tu pak filiální škola, a r. 1842
jednalo se přičiněním knížete Lichtenšteina, aby zde byla
zřízena i duchovní správa. R. 1857 vystavěl kníže úhledný
kostel, při něm faru a školu, vše v gotickém slohu z cihel a
bez omítky.
Kostel, na východní straně obce, jest 15° 3' zdélí, 6° zšíří
a do klenby 7° zvýší, zasvěcen patronce horníků, sv.
Barboře. Všechny části jeho zajímají uměleckým provedením:
vchod, okna, klenba se 4 svorníky, na nich kříž nad
presbyteriem, dále orlice, lev a labuť; hlavní oltář
skládací, krásná práce řezbářská s obrazy na zlatě
malovanými: uprostřed sv. Barbora, po stranách sv. Josef a
sv. Jan Křtitel, výše pod baldachýnem Kristus na kříži a pod
ním Matka Boží a sv. Jan, miláček Páně; dále sanktuarium,
kazatelna, také velmi pěkné dílo řezbářské, kamenná
křtitelnice s dřevěným svrškem, na ni sv. Jan Křtitel křti
Ježíše Krista; kolem ní nápis: „Ut cervus ad fontes aquarum,
sic anima mea ad te desiderat, Deus! 1857.“ (Jako jelen
touží po pramenech vody, tak duše má po tobě, o Bože!) - též
kůr a kaple Božího hrobu, i nádobí bohoslužebné, střibrně
konvičky, kaditelnice a j. Umělecká práce veliká jest i nad
vedlejším oltářem u levé zdi od vchodu, nanebevzetí Panny.
Marie od Ondřeje Morgensterna, řezbáře v Českých
Budějovicích, pro klášter Světelský udělaná r. 1515:
uprostřed v oblacích Panna Maria s anděly, nahoře
nejsvětější Trojice, dole 12 sv. apoštolův okolo prázdného
hrobu na nebe vzaté Panny Marie, po stranách jiní svatí;
vzácná to památka řezbářského umění, 15' zvýší a 9' zšíří.
Nad vchodem vyniká na kostele vížka se 2 malými zvony a
menší též úhledná vížka nad presbyteriem. Naproti kostelu u
cesty stojí kříž, věnován od dobrodinců obce Adamova r.
1887.
U kostela je pěkná fara v gotickém slohu vystavená, nad
oknem socha Panny Marie a nad dveřmi nápis zvěstující, že to
kníže z Lichtenšteina založil l. P. 1857: „Princeps a
Lichtenstein fundavit a. D. 1857“. Prvním duchovním správcem
byl tu od téhož roku P. Ant. Dostal, narozen v Ostroze r.
1816.
K farní osadě patři Adamov a Josefov, úhrnem přes 1200
katolíků. Hřbitov, na něm kostnice s gotickým vchodem,
upraven leží u cesty k nádraží.
Škola byla též u kostela r. 1857 v gotickém slohu vystavena,
takže všechny tyto budovy, modlitbě a vzdělání mládeže
posvěcené, ladně sdruženy jsou. Škola, ještě r. 1837
jednotřídní, filiální, byla r. 1857 samostatná jednotřídní
se 170 dětmi, r. 1895 o 4 třídách s 240 dětmi z Adamova a
Josefova.
Spolky jsou tu: Čtenářský spolek (od r. 1863) sbor továrních
hasičů a místní odbor Ústřední Matice školské.
V Adamově jest pošta, telegraf a stanice statni dráhy,
veliká strojírna, zámek a nové letohrádky.
V okolí nejbližším jsou rozkošné procházky údolím řeky
Svitavy severně, jež odtud až k Starému Hradu tvoří hranici
okresní, jižně k Bilovicům, údolím potoka Křtinského nebo
Říčky k Josefovu a jeskyním u něho (viz Josefov); po lesích
okolních hor, v nichž upraveny jsou cesty na všechny strany.
S Alexandrovy rozhledny nebo s jednotlivých míst téhož vrchu
nad Svitavou vidíme celé údolí zdejší až k Brnu, oživeno
drahou, jižně úrodnou rovinu až k Židlochovicům, kolem
lesnaté vrchy severní části našeho okresu a dále jiné v
pozadí, v levo jihovýchodně bělavý kostel a dědinu Babice.
Krása přírodní a libé zátiší vábí sem četné výletníky z Brna
a jiných míst okolních i dalekých."
20. století
15. července 1905 královehradecká firma
Bromovská, Schulz a Sohr koupila od pozořického velkostatku
adamovské strojírny. Stalo se tak poté co je již měla od
roku 1880 v pronájmu. Celý podnik, čítající takřka třicet
výrobních a pomocných objektů, byl prodán za 480 000
rakouských korun.
16. září 1921 Adamovem projížděl
speciální vlak vezoucí prvního prezidenta nově vzniklé
československé republiky Tomáše G. Masaryka. Byť vlak v
Adamově nestavěl, byl prezident při průjezdu bohatě zdraven
místním obyvatelstvem a výzdobou vlakového nádraží. 7. a 28.
června 1928 obcí projížděl opět vlak vezoucí pana prezidenta
na výstavu soudobé kultury a zájezd na západní Moravu.
31. května 1925 byla slavnostně otevřena
adamovský Sokolovna. O rok později, 3. října, byla v
sousedství Sokolovny slavnostně otevřena nová budova
měšťanské školy.
Povodeň:
Rok 1927 patřil mezi sušší roky, avšak 17. července po náhlé
bouři nad Adamovem a Křtiny přivalila se po Křtinkém potoce
velká voda, která se rozlila po celém starém Adamově.
Hladina Svitavy se zvedla o 2,4 metry nad normál. Voda
zničila několik mostů ve Křtinském údolí, zaplavila tovární
objekty a domy v níže položených oblastech do 70cm výšky.
Více o této události
zde.
Požár továrny:
Dne 23. března 1928 ve 4 hodiny ráno vypukl v továrně požár.
Popis požáru v dobových novinách:
"...
(oheň) se záhy rozšířil na celý novější trakt tovární budovy
směrem k Josefovskému údolí. Je to velká dvoupatrová budova,
asi 80 metrů dlouhá a 30 metrů široká, jež slouží k
montování různých velkých strojů, jako jeřábů, lokomobil a
pod.
Budova byla sice zděná se železnou konstrukcí, ale její
střecha byla dřevěná a kryte lepenkou a také některé vnější
výplně v jednotlivých poschodích byly ze dřeva. Oheň našel
tím dosti potravy. Střecha se brzy propadla do horního patra
a tak se požár rozšířil na celou budovu, protože pevnost
stropů zatíženými stroji neodolala dlouho dravému živlu.
Z budovy se podařilo zavčas dopraviti do bezpečí hlavně
zařízení pro elektrickou centrálu, objednanou sovětským
Ruskem, v ceně asi 1,600.000 Kč. Ostatní stroje v budově a
několik vagonů byly vesměs zničeny.
Požárem byl velmi ohrožen také druhý trakt, který s
vyhořelým sousedí tak, že má společnou střechu i společný
okap. Úsilí hasičů se však podařilo tento trakt zachrániti.
Správa továrny volala hned v časných hodinách ranních
brněnské hasiče o pomoc. K ohni přijeli hasiči ze Židenic a
Králova Pole. Hasiči z Husovic a český dobrovolný sbor uvázl
na náledí a dostavil se později; přijel také dobrovolný sbor
z Blanska. Spojenému úsilí hasičských sborů se podařilo
zabránit rozšíření ohně, takže již k 8. hodině ranní, kdy se
dostavil na místo městský sbor hasičský z Brna, bylo již
další nebezpečí zažehnáno.
Z tovární budovy trčí není jen ohořelé zdi, mezi nimiž
doutnají ještě poslední trosky z vnitřního zařízení.
Adamovská strojírna zaměstnávala v poslední době na 750
dělníků, z nichž část nyní bude arci bez práce, protože
výrobu bude nutno zatím omezit na jeden zachráněný trakt.
Je zajímavé a jistě smutné, že do Adamova nevede žádná
veřejná cesta, takže hasičské sbory, vypravivší se do
Adamova, musily bloudit po lesích po špatných soukromých
cestách, čímž byla také zaviněna nehoda husovského a českého
dobrovolného sboru. Tím se také ukázalo, že pro případ
nějakého katastrofálnějšího požáru v Adamově nebude možno za
nepříznivého počasí vypravit z Brna potřebnou pomoc včas a
objíždět až přes Blansko." (Lidové noviny, 23. března
1928)
Kronikář se v Pamětní knize obce Adamova zmiňuje, že oheň vypukl
již kolem 2. hodiny a budovu, která plamenům podlehla
označil jako montovnu. Jako příčina vzniku požáru bylo
označeno krátké spojení elektrického vedení. Oheň dle něj
poškodil kabele pro elektrickou lokomotivu a samotnou, již
zmíněnou, elektrickou centrálu pro Sovětský svaz poškodil.
V roce 1929 byl dokončen obecní vodovod.
Stavba probíhala za finanční pomoci místních strojíren. 2.
května 1927 byly zahájeny přípravy firmou Knuz a Kás z Brna.
V Josefovském údolí za Joklovým mlýnem byl zachycen silný
zdroj vody. Hygienický a bakteriologický ústav Masarykovy
univerzity z Brna uznal vodu za velmi kvalitní. Samotné
práce byly započaty v říjnu 1928. Provoz nového vodovodu byl
zahájen 1. října 1929. V roce 1939 byl vodovod prodloužen na
Kolonku.
Poté co vznikla první Československá
republika, převzaly adamovské průmyslové podniky Škodovy
závody v Plzni. Ve 30. letech a za druhé světové války zde
probíhala mohutná zbrojní výroba, v níž jednu dobu pracovalo
na 8 000 zaměstnanců, i když Adamov samotný měl jen kolem
tisícovky obyvatel.
Konec války:
Po většinu doby války se Adamovu vyhnuly
válečné útrapy. Přestože z Anglie byly několikrát vyslány k
Adamovu spojenecké letouny, v členěném terénu svůj cíl
nenašla. 18. dubna 1945 postoupili do města první vojenské
skupiny ustupující od Brna. Jednotky se zde ubytovali.
Škodovy závody v Adamově byly v tu dobu opuštěny a následně
vyrabovány místním obyvatelstvem. Posléze zbylé stroje
zničeny náložemi, které rozmístili Němci.
25. dubna 1945 byl proveden první
nálet ruských letounů na Adamov. Při jednom z
dalších náletů zahynula i jediná Adamovská oběť druhé
světové války - František Macháček. V ulicích padlo také
několik německých vojáků, kteří byli pohřbeni na místě
smrti, u kostela nebo na hřbitově. Dle plánů Rudé armády měl
být Adamov obchvatem vzat do kleští a následně obsazen
útokem.
8. května navečer bylo oznámeno stanné právo, zákaz pobytu
na ulici, starosta obce Jen Melč byl zatčen. Kolem půl páté
ráno druhého dne byly vyhozeny do vzduchu oba mosty přes
řeku Svitavu, ale i mosty v okolí Adamova, zapálena
administrativní budova a zničena elektrocentrála. Brzy ráno
obec Němci opustili. Kolem poledne se v Adamově objevil
první sovětský vojín, který přijel od Střelčí. Následovala
jej kolona Rudé armády.
Místní obyvatelstvo se dalo okamžitě dalo do obnovování
zbořeného železničního mostu. Vojáci jej poté překročili a
pokračovali v pronásledování Němců směrem k Útěchova.
Vzpomínky pana Konečného otištěné v podnikovém časopisu
směr:
"9. května 1945 u nás v Adamově
Začalo to vlastně koncem dubna. 25. dubna osvobodila
Sovětská armáda Brno a zároveň podnikla po průzkumu letecký
nálet na Adamov, kde v tu dobu byly ještě umístěny
Schörnerové "jelení divise".
Fronta se ustálila u Babic, kde se po celých 14 dnů
bojovalo. A tu vzpomeňte se mou, jak všichni občané Adamova
žili po plných 14 dnů ve sklepích, nebo v jeskynních v lese.
Tímto zdržením fronty utrpět Adamov velký ztráty
hospodářské, zvláště byl postižen náš závod, když po celých
posledních 14 dnů Němci ničili v závodě stroje i jiný
hospodářský majetek.
Byly zničeny všechny stroje v oddělení VK, ST I, NA a na
nynějším ZN I. Svou práci prováděli Němci důkladně. Pod
jednotlivé stroje umísťovali nálože a zničili tak, vše, co
se dalo, aby závod nebyl schopen další výroby.
Illegální skupina KSČ čítala v Adamově čtyři muže, kteří
neměli k disposici žádné zbraně a museli nečinně přihlížet k
řádění těchto barbarů. Snažili jsme se aspoň proniknout přes
frontu, abychom spolu se Sovětskou armádou pomohli bojovat a
zachraňovat to, co se ještě zachránit dalo.
S úzkostí jsme sledovali rabování i některých našich občanů
v závodě. Snažili jsme se najít elektrické vedení od
podminovaných dvou mostů přes řeku Svitavu, a to jak
železničního, tak i krásného železobetonového dopravního
mostu.
Dnes vzpomínám těchto chvil společně s manželkou, která byla
v tu dobu zaměstnána jako školnice na bývalé újezdní škole,
kde jsme bydleli. Měli jsme příležitost sledovat jednání
hitlerovců, kteří byli v tu dobu ve škole ubytováni a kterým
škola sloužila jako nástupní stanice ke střídání jak na
frontu k Babicím, tak i na druhou stranu na Útěchov.
V první květnové dny byla jejich tak zvaná "bojová morálka"
docela ve "psi", a byli svými veliteli udržováni jenom
pohrůžkou zastřelením. Bylo jasně vidět, že už to dlouho
nevydrží.
Konečně 8. května navečer bylo ohlášeno stanné právo, zákaz
pobytu na ulici, starosta obce, soudruh Melč, byl vzat do
vazby jako rukojmí a k ránu o půl páté byly vyhozeny do
vzduchu oba mosty přes řeku Svitavu, která se nám nepodařilo
zachránit. Naše administrativní budova polita benzinem a
zapálena. Elektrická centrála byla rovněž zničena.
Uspokojeni tímto řáděním pod tlakem postupující Sovětské
armády, konečně se dali Němci na ústup. Od této chvíle byly
oči nás všech – upřeny k Babicím – a každý se snažil být
první, kdo ohlásí ostatním: "Vidím rudoarmějce!"
Dopoledne jsme pro pořádek zajišťovali strážnou službu "Rudé
gardy". Konečně – konečně, po několikati hodinách toužebného
čekání asi o půl jedné hodině odpoledne vidím směrem od
Střelčí přijíždět na konci prvního Rudoarmějce – mladého,
krásného člověka, s první rudou hvězdou na čepici –
kapitána.
Stavím se do pozoru a zdravím:
"Zdrávstvujtě továryš"
A slov bylo málo pro to, co všechno chtělo v tu chvíli srdce
prvníma bratru říci.
"Zdrávstvuj!" – odpovídá, ale není ještě čas na řeči, třeba
činů a tak i další slova milého sovětčíka – bystro nádo
mosty robit – nám jasně říkají, že je nutné dát se všichni
dohromady a pomoci k nejrychlejšímu postupu Sovětské armádě
a že teprve potom, až poslední Němec bude vyhnán z naší
vlasti, teprve potom bude čas k vřelým slovům díků, kterými
jsme byli tak přeplnění.
Uvědomili jsme si to všichni. A ten elán, se kterým jsme
začali opravovat železniční most – ten byl opravdu tím
nejlepším přivítáním Sovětské armády. Však už byl nejvyšší
čas. Sovětská vojska se přihnala opravdu jako vítr přes
Adamov po zhruba opraveném mostě a dále pokračovala v
pronásledování Němců směrem na Útěchov. Ani jsme nestačili
odpovídat na otázky: "Kde Germanec a Vlasovec?"
A pak dny, které od začátku roku do 8. května nám trvaly tak
nekonečně dlouho – letěly doslova jako voda při práci na
odstraňování škod napáchaných válkou. Vždyť od svítání do
setmění zdál se každý den tak krátký...
Léta prošla – zacelily se rány zasazené válkou našeho
hospodářství, žijeme krásným, šťastným a radostným životem.
Nikdy však nezacelí se v našich srdcích bolest nad ztrátou
tolika životů našich sovětských bratří, kteří přišli včas –
a obětovali své životy za to, abychom my mohli žít.
S kytičkou v ruce přistupujeme k Vašim hrobům 9. května.
Bratři po krvi, bratři myšlením, bratři srdcem – máme Vás
rádi!
Konečný" (Směr, 8. května 1959)
Poválečné období:
V roce 1945 došlo ke znárodnění zdejších
Škodových závodů a v roce 1947 byly přejmenovány na
Adamovské strojírny (ADAST).
26. října došlo mezi Adamovem a
Alexandrovou rozhlednou k slavnostnímu odhalení Památníku
padlých, popravených a umučených lesníků v za německé
okupace.
V poválečném období se s růstem strojíren
postupně zvyšoval i počet obyvatel Adamova. V těchto letech
byla také v Adamově zavedena výroba polygrafických strojů a
čerpací a měrné techniky.
Na Vánoce, v roce 1952 přijel do Adamova
ing. Severin Pchakadze, který se tu představil jako Děda
Mráz. Ten předal místní škole zvukový projekční přístroj v
ceně 40 000 Kč a jiné dary.
Téhož roku započala jednání mezi MNV v
Adamově a ONV v Blansku o stavbě bytového sídliště u Ptačí
svatyně. ONV požadovalo stavbu bytových jednotek v Blansku.
Nakonec bylo rozhodnuto pro Adamov. Projekt pro výstavbu
nových domů vypracoval Jiří Auermüller. Výstavba byla
rozplánována na dvě etapy. V první bylo vystavěno 30 tzv.
Hartlů, dřevěných domů, které se do Adamova dostaly jako
reparace z Rakouska. V druhé etapě bylo vybudováno pět řad
bytovek (celkem 18) typu T 13. V průběhu roku 1952 započaly
výkopové práce.
V únoru 1953 do Adamova přijela 6. rota
1. praporu Vnitřní stráže ze 17. brigády VS - Brno, čítající
120 mužů, která měla za úkol provádět pravidelné hlídky
strojírenských objektů. Na všech jejich stranách byly
postaveny hlídkové věže. Vnitřní stráž z Adamova odešla po
roční aktivitě.
Rok 1954 byla započata stavba fotbalového
stadionu v sousedství strojíren. Dokončený stadion byl 24.
června 1956 u příležitosti konání okresní spartakiády v
Adamově předán do užívání. Na spartakiádu se sešlo 3600
cvičenců a přes 4000 diváků. 23. března 1956 byla slavnostně
otevřena budova závodního zdravotnického střediska.
V roce 1955 MNV v Adamově rozhodl, že
nově zbudovaná čtvrť nacházející se nad tzv. "Kolonií" se
bude nazývat Čtvrť Klementa Gottwalda. Zlidovělým názvem
byla "Ptačina", která se stala oficiální až po pádu
komunismu. Název "Ptačina" byl odvozen od nedaleké studánky,
která byla zbudovaná v roce 1938 Josefem Opletalem.
V letech 1955 až 1956 probíhala v
Gottwaldově čtvrti výstavba 6 čtyřbytových domů typu T 13/52
a jeden bytovka typu T 13. Projekt pro výstavbu nových
bytovek zpracoval A. Krejza. Celkově bylo vystavěno 36
bytových jednotek.
2. září 1956 proběhla v Adamově oblastní
soutěž motocyklů. Ředitelem závodu byl Dr. Zdeněk Štěpař,
sekretářem pak Josef Svoboda. Start byl umístěn v městské
části Kolonie, odkud odstartovalo mezi 7 a 8 hodinou ranní
88 jezdců. Časová kontrola byla umístěna na Náměstí práce.
(III. ročník proběhl 3.8.1958)
V sobotu 27. října 1956 proběhlo na MNV
první vítaní narozeného občánka v Adamově. Byla jím Darinka,
která se narodila manželům Levovým. Tato tradice vydržela do
dnešních dnů.
V prvním čtvrtletí roku 1957 byl v
Adamovských strojírnách dohotoven prototyp náramkových
hodinek. Hodinky se však nikdy nedostaly do sériové výroby.
V tomto roce také vyšla první dvě čísla
Vlastivědných zpráv z Adamova, které vydával
Historicko-vlastivědný kroužek Adamovských strojíren.
8. února 1958 byly slavnostně předány
veřejnosti k používání v Gottwaldově čtvrti nově vybudované
jesle. Stavba na těchto jeslích započala v září 1956.
Náklady na vybudování činily 1 133 624 Kčs. Stavba byla
přistavěna k národní škole (nyní základní škola na ulici
Ronovská). Kapacita jeslí bylo 37 batolat.
15. června 1958 proběhlo na školním
hřišti v Gottwaldově čtvrti uspořádáno první veřejné cvičení
Spartaku. Průvod cvičenců prošel za zvuků hudby, řízené
panem Pijákem, čtvrtí a zastavila se až na hřišti. Adamovský
oddíl odbíjenkářů prohrál zápas 0:3 zápas s hostující Rudou
Hvězdou.
29. září 1958 se na MNV rozhodlo o
vybudování veřejného benzinového čerpadla. Pozemek
odstoupila pro firmu Benzina ČSAD.
I přestože bylo již roku 1949 rozhodnuto
o připojení Adamova k Blanenskému okresu, stalo se tak až 9.
dubna 1960, kdy bylo vydáno vládní usnesení podle zákona č.
36/1960 Sb. O čtyři roky později byl pak povýšen na město. V
dalších letech se zvyšoval export polygrafických strojů, ale
jeho další rozvoj brzdila intenzivní tajná vojenská výroba,
určená především pro vývoz.
1. července 1964 byl Adamov povýšen na
město.
Roku 1965 byla dokončena výstavba 236
bytových jednotek na Horce. V následujícím roce bylo
otevřeno nové obchodní středisko, které nahradilo obchůdky
na zrušené Obchodní ulici. Ve stejný rok, byla na Horce
zprovozněna nová škola. Roku 1967 byla otevřena lékárna. V
květnu roku 1968 byla v Adamově zavedena pravidelná
autobusová linka, spojující dvě městské části, Adamov I. a
Adamov III. Téhož roku byl pro hosty otevřen hotel Adast.
Informace o příjezdu vojsk Varšavské
smlouvy, v noci na 21. srpna 1968, byla v Adamově přijata se
zmatkem. V adamovském závodě byl z vedoucích funkcionářů
vytvořen štáb, který dbal na to, aby chod závodu pokračoval
normálně. Hotové výrobky byly zatím, než se situace vyřeší,
uloženy do skladů. Celková situace v Adamově proběhla celkem
v poklidu, k čemuž přispělo i to, že do města nepřijela
žádná okupační vojska, krom jediného zbloudilého bulharského
vozidla.
10. září 1968 povolila výdřeva
opravovaného železničního tunelu č. 4 nacházející se mezi
Adamovem a Bílovicemi nad Svitavou. Doprava na trati musela
být přerušena. Vlaky směrující z České Třebové měli koncovou
stanici v Adamově a na další pokračování museli cestující
přestoupit na náhradní autobusovou dopravuje, která je
přepravila do Bílovic nad Svitavou.
Roku 1969 byla dokončena stavba mateřské
školy a jeslí na Horce. V tomto roce také začal vycházet
měsíčník Zpravodaj města Adamov.
V říjnu 1970 byla započata stavba
městského kulturního střediska v Adamově III. Stavba byla
dokončena a slavnostně otevřena 20. dubna 1974.
Roku 1971 vyhlásil MěNV soutěž na návrh
nového městského znaku. Ze šesti došlých návrhů byl vítězným
vybrán od Jaromíra Kosteleckého, výtvarníka propagačního
oddělení podniku Adast.
Roku 1971 byla započata přestavba
železniční zastávky. Stavba byla prováděna ve dvou etapách.
V první etapou byla ražba nového podchodu u zastávky. Ten
byl proražen asi 50 metrů severně od dosavadního podchodu.
Nový podchod byl dokončen 1. srpna 1972. Druhou etapou byla
výstavba nástupišť, čekáren a správní budovy.
V březnu roku 1972 byla započata výstavba
nového hřbitova u Gottwaldovy čtvrti. Následující rok byla
stavba dokončena.
V průběhu roku 1972 proběhla v Adamově
výstavba tří sportovních hřišť.
První, umístěné v jižní
části města - na Kolonii u železniční trati v místech u tunýlku a
druhé v
městské části zvané Mírov sloužilo v zimě jako kluziště
hokejového oddílu a v letním období jako hřiště tenisového a
házenkářského oddílu.
Třetí hřiště vybudované v prostoru panelových bytových
jednotek (nyní ulice Neumannova) bylo určeno především malým
dětem. U hřiště vzniklo i pískoviště.
Na konci roku 1972 byla započata stavba
nového obvodního zdravotního střediska v blízkosti MěNV.
V Gottwaldově čtvrti bylo roku 1974
zbudováno nové kulturní středisko s městskou knihovnou. O
rok později proběhla výstavba 36 bytových jednotek na ulici
Opletalova. Na Náměstí práce byl překlenut Křtinský potok a
zbudováno parkoviště.
Roku 1977 se započala výstavba panelových
domů na budoucí ulici Družstevní, kde se od roku 1955
nacházelo 18 dřevěných domů typu „HarH“. Tyto staré domy
byly zbourány a jejich dosavadní obyvatelé se museli
přestěhovat. V roce 1982 se započali nastěhovávat první
obyvatelé. Celkově bylo na této ulici 208 nových bytových
jednotek. Většina nájemníků byli pracovníci Adamovských
strojíren. Na začátku této nové ulice je také 1. prosince
1983 slavnostně otevřen Dům služeb.
V říjnu roku 1982 započala také stavba
nové požární zbrojnice v Adamově II. na ulici Fibichova.
Stavba byla dokončena v prosinci roku 1984. Týž rok v srpnu
započala výstavba nové tělocvičny na ulici Sadová. Nejprve
musela být zbourána staré Sokolovny. Předpokládané dokončení
stavby rok 1987.
Na počátku 90. let 20. století byla
ekonomika města výrazně postižena konverzí zbrojního
průmyslu.
Od roku 1993 začal městský úřad opět
vydávat městský zpravodaj, který měl za úkol předkládat
občanům nejdůležitější informace z dění obce. Zpravodaj byl
v nákladu 1 000 kusů tisknut jednou měsíčně v ceně jednoho
výtisku 3,- Kčs.
Roku 1995 byl starý hřbitov nedaleko
kostela vyhlášen kulturní památkou. Dále byl zprovozněn
městský televizní infokanál.
V roce 1998 byla dokončena elektrifikace
železniční tratě Brno - Česká Třebová, což se dotklo i
Adamova. V bezprostřední blízkosti železniční stanice musel
být stržen most pro pěší, který nevyhovoval svojí výškou pro
umístění trolejového vedení. Nový most byl vyšší a byl
zbudován železářskou firmou z Vítkovic. Poté co byla 29.
června trať slavnostně otevřena, se zastavil ministr dopravy
Petr Moos a zástupci Českých drah v Adamově, kde si
zprovozněný úsek prohlédli z nově zbudovaného mostu.
21. století
V roce 2000 bylo po vzájemné dohodě mezi vedením města
Adamova a obcí Babice nad Svitavou převedeno 692 848 m2
pozemků ve prospěch Adamova za finanční kompenzaci půl
milionu korun.
Podoba katastrálního území Adamova od poslední změny v
roce 2000
Roku 2009 bylo nově zrekonstruováno
hříště na ulici Petra Jilemnického. 16. května byla po
rekonstrukci nově otevřena Alexandrova rozhledna a 1. října
byl nově otevřen v domě služeb Městský klub mládeže, který
nabízí vysoké spektrum zájmových činností pro místní děti.
20. dubna 2011 bylo slavnostně otevřeno
nákupní centrum nazvané A-centrum, které je umístěno ve
zrekonstruovaném kulturním domě. Mezi obchody se například
nachází kavárna a vinárna, pizzérie, kadeřnictví a
supermarket Albert. |
