Pila
Zdejší okolí se vyznačuje hlubokými lesy, proto také není
divu, že na konci 19. století (snad v roce 1897, kdy
založení pily zmiňuje František Mlýnek, kronikář či 1899,
kdy se Jakub Rozmahel v publikaci Kostel sv. Barbory v Adamově zmiňuje
o založení parní pily) zde Lichtenštejnové nechali založit
pilu. Poté byla pronajata vídeňské firmě C. T. Petzold,
která ji vedla do roku 1919. Do 1. července 1923 byla pila v
nájmu firmy Mlýn a parní pila v Bílovicích. Od této doby v
nájmu Školního lesního podniku.
V září 1925 započato s opravou a úpravou parní pily, měla se
stát ukázkovým dřevařským podnikem státního lesního statku.
Byl vystavěn nový parní stroj, namísto pěti starých rámovek
opatřeny dvě vysokovýkonné rámovky, omítačky, hoblovací
stroj, příčná cirkulárka s výrobnou palivových kol a ptačích
bude, štípačka, zámečnická dílna, brusírna, a sušárna dřeva.
Skladiště kulatiny a řeziva byla nově upravena pro vzdušné
složení materiálu, zřízeny manipulační koleje a vystavěna
tvrdá cesta probíhající územím pily. U průmyslové koleje
Škodových závodů na pravém břehu Svitavy bylo zbudováno
překladiště a spojeno s manipulačními kolejemi na
skladištích pily. Byla postavena nová kancelářská budova s
bytem pro správce pily. Dva zchátralé dělnické domky byly
opraveny, postaveny stáj a kůlna, později garáž. To všechno
nákladem přes 1 milion Kč. Ročně bylo pořezáno 10 až 15
tisíc m3 vlastní kulatiny.
V roce 1927 bylo na pile zaměstnáno 51 osob, z toho 2
úředníci, 2 skladníci, 1 pilař. mistr, 1 strojník, 1 brusič,
1 kovář, 24 dělníků mužů, 16 žen a 3 kočí.
Kanceláře a byt správce (v roce 1927 ing. Václava Poláka)
byly umístěny v nově postavené budově č. p. 142.
Původně se pila nacházela na levém břehu
Svitavy, avšak v
průběhu druhé světové války, v období rozmachu válečné
výroby byla nucena roku 1943 v Adamově ukončit činnost a
přesunout se do Rájce.

Pila v roce 1928 s nově postavenou budovou č. p. 142
(autor neznámý) Pravděpodobně po válce
zde byla otevřena nová pila (nebo se přestěhovala zpět z
Rájce), avšak kvůli obsazenému místu, kde mezitím vyrostly
výrobní haly se musela usadit za železničním valem na pravém
říčním břehu do prostor, kde mezi kopci ústí cesta Coufavá.
Pilu provozoval
Školního lesního
podniku Masarykův les. V roce 2014 došlo ke jejímu zrušení. To bylo
odůvodněno změnou dopravy vytěženého dřeva a způsobu jeho
zpracování. V té době bylo na pile zaměstnáno pět
zaměstnanců. Čtyři z nich přijalo nabídku práce na pile v
Olomučanech, poslední dělník odešel.

Dřevosklad a pila z Alexandrovy rozhledny

Dřevosklad a pila v roce 2012
Zdroje: OPLETAL, Josef. Moje paměti. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Lesy České republiky, 2005.
s. 346.
CHARVÁT, Jan. Sklad dřeva v Adamově končí. Po padesáti
letech [online]. [cit. 2014-03-04]. Dostupné z: <http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/adamov-sklad-dreva-konci-po-padesati-letech-20140304.html> |