Historie Adamova

Historie Adamova je od počátku spojena s těžbou a zpracováním železné rudy.

Počátky osídlování

Historie osídlení této části Moravského krasu sahá až do pravěku, což dokládají četné archeologické nálezy. Světoznámým se stal Wankelův nález v nedaleké Býčí skále z poloviny 1. tisíciletí před Kristem. Nejstaršími nálezy jsou však z dob pleistocénu, což dokázal archeologický průzkum v Jižní odbočce téže jeskyně (dále také i v jeskyni Sobolově a Žitného), kde byly nalezeny pozůstatky z doby před 13 až 10 tisíci let před n. l. Osídlení však pokračovalo i v následujících dobách, kdy byli jeskyně vyhledávány jako obydlí a skrýše.

Další stopou starobylého osídlení Adamovska je nález žárového hrobu v popelnici pražského typu datovaného od 6. do první poloviny 7. století našeho století. Tento hrob byl nalezen při stavebních pracích na novém továrním objektu v roce 1944 v místech starého Adamova. Historici tudíž usuzují, že se v blízkosti nacházela slovanská osada. Její obyvatelé by se živili rybolovem ve Svitavě a lovem zvěře v okolních hustých lesích. Osada však pravděpodobně zanikla, protože se nedochovaly žádné informace o případném osídlení. Další nálezy železných strusek společně se slovanskými střepy a zlomky nádob byly zařazeny do 11. století.

Osada patřící novohradskému panství, které v letech 1371–1414 drželi moravští markrabí, měla název Ha(m)mer (= Hamry). Přes období držení pánů s Boskovic přešla roku 1597 do majetku Lichtenštejnů. Historie samotného města je od prvopočátku spojena se železářskou výrobou, jejíž kořeny zde sahají až do roku 1360.

17. století

Podle rozpočtu panství z 25. srpna 1632 existovala v Hammrech vysoká pec, ta je znovu zmiňována roku 1687. V letech 1679–1690 jsou znovu vystavěny hamry a od roku od roku 1680 zde pracovaly dvě vysoké pece a také dvojice kujnících výhní.

Koncem tohoto století se mezi produkty hamru objevila tzv. tvarová litina a litina odlévaná do písku. Většinou šlo o dělové koule odlévané přímo z vysoké pece. Dalším sortimentem byly i ruční granáty a litinové kanóny a moždíře.

Udělení názvu Adamov

V roce 1679 je doloženo v listinách první použití názvu Adamsthal – Adamov. Tímto dokumentem je účet pozořického velkostatku, ve kterém je uvedeno: „Termino Michaeli ist eine neue Wohnung in Adamsthal…“, v překladu „V michaelském termínu byl postaven v Adamově nový dům pro správce podle účtu tesařů a nádeníků číslo 26“. Název osada získala podle Jana Adama Ondřeje Lichtenštejna, syna tehdejšího vládnoucího knížete Karla Eusebia z Lichtenštejna.

Nový název užívala vrchnost, avšak lid a církevní správa v matrikách nadále uvádí tvar Hamry. V babické matrice je název Hamry používán do roku 1795. Mezi lidmi se název Hamry používal ještě na počátku 20. století.

Pronájem hamrů

Jan Adam z Lichtenštejna se na konci století rozhodl pro pronájem hamrů, protože se zdálo, že pronajaté hamry budou více vynášet. Uchazečů o nájem hamrů bylo několik. Na počátku roku 1695 bylo jednáno se S. Oppenheimerem ohledně tříletého pronájmu za sumu 8000 zlatých. Tato jednání však nevedla k žádnému výsledku. Druhým zájemcem byl Solomon Koppel Teutsch, rodák z Mikulova, se kterým nakonec 4. března Jan Ondřej z Lichtenštejna nájemní smlouvu za podmínek, které udávaly, že hamry budou pronajaty na dobu šesti let, provoz hutí a hamrů, jakož i kovárny a pecí obstarávají lidé nájemcovi, nájemce má právo z okolních lesů ročně ku pálení dřevěného uhlí káceti až do 5000 sáhů dřeva; týž může volně šachty kopati a rudu dobývati a roční nájem bude činit 2668 zlatých a 40 krejcarů. Dne 4. května 1695 bylo provedeno převzetí hamrů.

Nájemce Kopperle Teutsch v hamrech bydlel, avšak následkem špatného hospodaření i finanční tísně se situace v hamrech rychle horšila. Neplatil nájemné, dluhy rostly a při předání hamrů do Lichtenštejnské správy v srpnu 1701 převyšovaly 8000 zlatých.

18. století

Pravděpodobně roku 1746 byla v Křtinském údolí vybudována Stará huť, u níž později vznikla dělnická kolonie a osada Karlsthal (= Karlov). Průmyslové objekty, které se v údolí Křtinského potoka v té době nacházely, nazývaly se souhrnným označením Hutě.

Odhadované období vzniku dělnické kolonie Josefova, který se dříve nazýval Žleb, se odhaduje na počátek 18. století. Po smrti Josefa Johanna Adama z Lichtenštejna v roku 1732 je poprvé tato osada nazvaná Josefsthal (= Josefov). Název se však podobně jako v případě Adamova ujal až v 90. letech 18. století. V Babické kronice, kde se osada nazývala Žlebem je v roce 1770 uveden taktéž název Valle Joseph (= Josefovo údolí).

K roku 1754 se v Adamově nacházelo 21 obytných domů zaměstnanců hamrů. Roku 1771 uváděno bylo 225 obyvatel. Roku 1774 bylo v Adamově 66 osedlých, z nichž 35 bylo klasifikováno jako chalupníci, kteří vlastnili dohromady 4 lány polností, 31 pak jako bezzemci. V roce 1793 uvedl František Josef Schwoy ve své publikaci Topographie vom Markgrafthum Mähren: „Adamsthal, oder Eisenhammer, zur herschaft Posorzitz gehöriges Dorf, zwey Meilen nordwärts von Brünn, am linken Ufer der Zwitta gelegen, enthält 47 Haüser, 62 Familien, 334 Seelen, besißt aber keine Rustikal Gründe. Hier befinden sich Eissenhämmer mit Schmelzösen, und gute Erzgruben. In der Nähe von hier find noch die Ruinen von den ehemaligen Bergschlößern Novihrad und Teufelsschlößel, zu sehen.“

V překladu: Adamsthal, neboli Eisenhammer, vesnice patřící k panství Pozořice, 2 míle severně od Brna, položená na levém břehu Svitavy, obsahuje 47 domů, 62 rodin, 334 duší, nevlastní ale žádné rustikální statky. Zde se nacházejí hutě na železo s kovárnami a dobré rudné doly. V blízkosti je možné vidět ruiny bývalého hradu Nový hrad a Čertův hrádek.

Požár hamrů

20. července 1793 propukl v adamovských hamrech požár, který vznikl mezi 22. a 23. hodinou. Přes snahu jak dělnictva, tak i úřednictva, požár se šířil velkou rychlostí. Přeskakoval z jedné šindelové střechy na druhou. Většina budov, včetně hamerského dvoru se stájemi pro 10 koní, byty pro čeleď a kůlnami, lehla popelem. Příčina požáru nebyla nikdy zjištěna, nejpravděpodobnější však je, že oheň vzplanul od žhavé strusky. Dvůr byl vystavěn nově následujícího roku. Hamry byly nejen obnoveny, ale rozšířeny výstavbou nových dílen. Práce v hamrech díky rychlému postupu oprav mohla být zahájena již v létě 1794. K stavbě nových budov bylo mimo jiné využito cihel z rozbouraného vranovského kláštera.

V roce 1795 skládaly se hamry celkem z 12 budov, mimo jiné z budovy, kde byl byt správce, budovy pro písaře či kontrolora, hamerského dvora, cejnařské huti, dvou kůlen pro zásoby železné rudy a jedné tzv. činžovní chalupy.

19. století

Na počátku století uvádí Gregor Wolny 52 domů, 417 obyvatel, železárnu se třemi hamry a vysokou pecí s roční výrobou 3500 centů, 2 prachárny v Josefově s roční výrobou 400 centů střelného prachu, mlýn a pilu, zámek s parkem a oborou, školu a hostinec.

V roce 1809 byla v severní části Adamova dokončena stavba menšího zámku, obdélníkového půdorysu s jedním nadzemním podlažím, který si zde nechal zbudovat Jan Josef I. Liechtenstein jako lovecké sídlo, které se mělo stát jeho útočištěm při častých návštěvách zdejších železáren. Společně se zámek zde byla upravena okolní pozemky. Na vyhlídce nad údolím Svitavy vyrostla na kamenných základech dřevěná konstrukce Kolonády. V samotném prostoru mezi Vranovem a Křtinami, kde leží i Adamov, měl dle Martina Golce vyrůst tzv. Vranovsko-křtinský lichtenštejnský areál opírající se o jednotlivé prvky (umělá zřícenina, zpřístupňování jeskyní apod.).

Železniční dráha

Viz též: Železniční trať Brno – Česká Třebová

K velkému rozvoji Adamova a místních průmyslových podniků došlo po 1. lednu 1849, kdy byla otevřena nově zbudovaná železniční trať Brno – Česká Třebová, dnešní součást 1. železničního koridoru. Budování úseku Brno–Blansko bylo svěřeno firmě italského podnikatele Felie Tallachiniho, který na stavbě zaměstnal italské dělníky a tuneláře (tzv. baraby). Celkem bylo v tomto úseku vybudováno 10 tunelů (nejkratší 113 metrů, nejdelší 423 metrů – Novohradský) a 22 mostů. Původní, jednokolejná, trať byla zdvoukolejněná v roce 1869.

Roku 1851 byl v Adamově zřízen poštovní úřad. Kromě Adamova do jeho obvodu spadaly Křtiny, Bukovinka, Bukovina, Březina, Proseč, Babice, Josefov, Vranov, Bílovice a Ochoz. Úřad byl zřízen v panském domě č. 3, tzv. Staré poště. První vedoucím pošty byla jistá vdova, jejíž jméno se však nepodařilo zjistit.

Roku 1857 byl za přispění Aloise Josefa z Lichtenštejna zbudován v pozdně gotickém stylu kostel svaté Barbory, fara a budova školy. Zároveň byl také založen místní hřbitov, který se nachází několik desítek metrů jižně od kostela.

V červnu 1865 vznikl sbor dobrovolných hasičů v knížecí Lichtenštejnské strojírně v Adamově, ale schválený byl až v roce 1881. Toto datum je považováno za jeho oficiální založení.

Dne 12. března 1872 byla v obci zřízena četnická stanice, která byla původně umístěna v panském domě č. 3, později přesunuta do domu Ondřeje Horníčka č. 23. Původně patřily k staničnímu obvodu kromě obce Adamova také Josefov, Habrůvka, Křtiny, Bukovina, Bukovinka, Březina, Proseč, Kanice, Řicmanice, Bílovice, Babice, Útěchov a Vranov.

24. března 1880 byla mezi říšským hrabětem Klementem z Westphalen, který zastupoval Jana II. z Lichtenštejna a zástupci Märky, Bromovský a Schulz sepsána smlouva o pronájmu adamovských strojíren na 25 let. Výše nájemného byla stanovena pro rok 1880 na 8 000 zlatých, od roku 1881 do roku 1884 včetně na 10 000 zlatých, od roku 1885 do roku 1894 včetně na 12 000 zlatých, od roku 1895 do roku 1904 včetně na 15 000 zlatých.

Od 1. listopadu 1880 byla v obci zřízen telegraf, telefon byl pak zaveden 1. září 1905.

V roce 1889 byl v Adamově vyroben první automobil s benzínovým čtyřtaktním motorem v Rakousku-Uhersku, podle návrhu návrhu vídeňského konstruktéra Siegfrieda Marcuse.

V 19. století byla v Adamově vybudována řada letních sídel především zámožnějších obyvatel Brna. Mezi nejznámější patří Wurmova a Schöllerova vila.

František A. Slavík popisuje Adamov ve své Vlastivědě moravské, v díle věnující se brněnskému okrasu, z roku 1897 takto: „Farní ves v malebném údolí při ústí potoka Křtinského do řeky Svitavy na levém břehu jejím, 260 m. nad hladinou mořskou, mezi vrchy 440-522 metrů vysokými, katastrální a politická obec 0,68 km.2 rozlohy, příslušela k panství Nového Hradu, jenž stoje na hranici nynějšího okresu Brněnského, vládl severní jeho části, pak k Pozořickému. Původně byly tu jenom hutě železné již v XV. století, ale spustly a r. 1506 obnovil je Beneš Černohorský z Boskovic, držitel Nového Hradu. Říkalo se jim Staré Hamry. Teprv okolo roku 1732 byla založena nová osada na panské mýtině a nazvána jest Adamov po tehdejším pánu, knížeti Josefu Adamovi z Lichtenšteina. Vedle toho jména udržel se ještě v XVIII. století název Staré Hamry. Roku 1754 bylo zde 21 domků, jež obývali uhlíři a jiní lidé pracující v hutích, v železárně, tavírně a 2 prachárnách. Pozemků neměli. Od vrchnosti užívali 55 měr polí, kopanin a luk po 41 vozů sena a 17 vozů otavy. Roku 1771 bylo tu 225 obyvatelů. Tvořili obec ve spojení s Jezerky, též novou osadou, a měli znakem na obecni pečeti Adama, an drží pravici pozdviženou, a kolem český nápis: Peczet obczy Jezerka (a Adamova). - Bylo: r. 1790: 47 domů, 334 obyv., r. 1834: 52 domů, 417 obyv., r. 1869: 80 domů, 902 obyv., r. 1880: 80 domů, 953 obyv., 89 Němců, ostatní Češi, 937 katolíků, 11 protestantů a 5 židů; roku 1890 méně: 78 domů 728 obyvatelů 681 Čechů, 38 Němců; 117 katolíků, 2 protestante a 15 židů. Adamov patříval k duchovní správě a škole Babické. V 1. polovici XIX století byla tu pak filiální škola, a r. 1842 jednalo se přičiněním knížete Lichtenšteina, aby zde byla zřízena i duchovní správa. R. 1857 vystavěl kníže úhledný kostel, při něm faru a školu, vše v gotickém slohu z cihel a bez omítky. Kostel, na východní straně obce, jest 15° 3' zdélí, 6° zšíří a do klenby 7° zvýší, zasvěcen patronce horníků, sv. Barboře. Všechny části jeho zajímají uměleckým provedením: vchod, okna, klenba se 4 svorníky, na nich kříž nad presbyteriem, dále orlice, lev a labuť; hlavní oltář skládací, krásná práce řezbářská s obrazy na zlatě malovanými: uprostřed sv. Barbora, po stranách sv. Josef a sv. Jan Křtitel, výše pod baldachýnem Kristus na kříži a pod ním Matka Boží a sv. Jan, miláček Páně; dále sanktuarium, kazatelna, také velmi pěkné dílo řezbářské, kamenná křtitelnice s dřevěným svrškem, na ni sv. Jan Křtitel křti Ježíše Krista; kolem ní nápis: „Ut cervus ad fontes aquarum, sic anima mea ad te desiderat, Deus! 1857.“ (Jako jelen touží po pramenech vody, tak duše má po tobě, o Bože!) - též kůr a kaple Božího hrobu, i nádobí bohoslužebné, střibrně konvičky, kaditelnice a j. Umělecká práce veliká jest i nad vedlejším oltářem u levé zdi od vchodu, nanebevzetí Panny. Marie od Ondřeje Morgensterna, řezbáře v Českých Budějovicích, pro klášter Světelský udělaná r. 1515: uprostřed v oblacích Panna Maria s anděly, nahoře nejsvětější Trojice, dole 12 sv. apoštolův okolo prázdného hrobu na nebe vzaté Panny Marie, po stranách jiní svatí; vzácná to památka řezbářského umění, 15' zvýší a 9' zšíří. Nad vchodem vyniká na kostele vížka se 2 malými zvony a menší též úhledná vížka nad presbyteriem. Naproti kostelu u cesty stojí kříž, věnován od dobrodinců obce Adamova r. 1887. U kostela je pěkná fara v gotickém slohu vystavená, nad oknem socha Panny Marie a nad dveřmi nápis zvěstující, že to kníže z Lichtenšteina založil l. P. 1857: „Princeps a Lichtenstein fundavit a. D. 1857“. Prvním duchovním správcem byl tu od téhož roku P. Ant. Dostal, narozen v Ostroze r. 1816. K farní osadě patři Adamov a Josefov, úhrnem přes 1200 katolíků. Hřbitov, na něm kostnice s gotickým vchodem, upraven leží u cesty k nádraží. Škola byla též u kostela r. 1857 v gotickém slohu vystavena, takže všechny tyto budovy, modlitbě a vzdělání mládeže posvěcené, ladně sdruženy jsou. Škola, ještě r. 1837 jednotřídní, filiální, byla r. 1857 samostatná jednotřídní se 170 dětmi, r. 1895 o 4 třídách s 240 dětmi z Adamova a Josefova. Spolky jsou tu: Čtenářský spolek (od r. 1863) sbor továrních hasičů a místní odbor Ústřední Matice školské. V Adamově jest pošta, telegraf a stanice statni dráhy, veliká strojírna, zámek a nové letohrádky. V okolí nejbližším jsou rozkošné procházky údolím řeky Svitavy severně, jež odtud až k Starému Hradu tvoří hranici okresní, jižně k Bilovicům, údolím potoka Křtinského nebo Říčky k Josefovu a jeskyním u něho (viz Josefov); po lesích okolních hor, v nichž upraveny jsou cesty na všechny strany. S Alexandrovy rozhledny nebo s jednotlivých míst téhož vrchu nad Svitavou vidíme celé údolí zdejší až k Brnu, oživeno drahou, jižně úrodnou rovinu až k Židlochovicům, kolem lesnaté vrchy severní části našeho okresu a dále jiné v pozadí, v levo jihovýchodně bělavý kostel a dědinu Babice. Krása přírodní a libé zátiší vábí sem četné výletníky z Brna a jiných míst okolních i dalekých.“

20. století

15. července 1905 královehradecká firma Bromovská, Schulz a Sohr koupila od pozořického velkostatku adamovské strojírny. Stalo se tak poté co je již měla od roku 1880 v pronájmu. Celý podnik, čítající takřka třicet výrobních a pomocných objektů, byl prodán za 480 000 rakouských korun.

16. září 1921 Adamovem projížděl speciální vlak vezoucí prvního prezidenta nově vzniklé československé republiky Tomáše G. Masaryka. Byť vlak v Adamově nestavěl, byl prezident při průjezdu bohatě zdraven místním obyvatelstvem a výzdobou vlakového nádraží. 7. a 28. června 1928 obcí projížděl opět vlak vezoucí pana prezidenta na výstavu soudobé kultury a zájezd na západní Moravu.

31. května 1925 byla slavnostně otevřena adamovský Sokolovna. O rok později, 3. října, byla v sousedství Sokolovny slavnostně otevřena nová budova měšťanské školy.

Povodeň v roce 1927

Viz též: Povodeň v roce 1927

Rok 1927 patřil mezi sušší roky, avšak 17. července po náhlé bouři nad Adamovem a Křtiny přivalila se po Křtinkém potoce velká voda, která se rozlila po celém starém Adamově. Hladina Svitavy se zvedla o 2,4 metry nad normál. Voda zničila několik mostů ve Křtinském údolí, zaplavila tovární objekty a domy v níže položených oblastech do 70cm výšky.

Požár továrny v roce 1928

Viz též: Požár adamovské továrny v roce 1928

Dne 23. března 1928 ve 4 hodiny ráno vypukl v továrně požár, který poničil výrobní halu, včetně několika strojů. Kronikář se v Pamětní knize obce Adamova zmiňuje, že oheň vypukl již kolem 2. hodiny a budovu, která plamenům podlehla označil jako montovnu. Jako příčina vzniku požáru bylo označeno krátké spojení elektrického vedení. Oheň dle něj poškodil kabely pro elektrickou lokomotivu a samotnou, již zmíněnou, elektrickou centrálu pro Sovětský svaz poškodil.

V roce 1929 byl dokončen obecní vodovod. Stavba probíhala za finanční pomoci místních strojíren. 2. května 1927 byly zahájeny přípravy firmou Knuz a Kás z Brna. V Josefovském údolí za Joklovým mlýnem byl zachycen silný zdroj vody. Hygienický a bakteriologický ústav Masarykovy univerzity z Brna uznal vodu za velmi kvalitní. Samotné práce byly započaty v říjnu 1928. Provoz nového vodovodu byl zahájen 1. října 1929. V roce 1939 byl vodovod prodloužen na Kolonku.

Poté co vznikla první Československá republika, převzaly adamovské průmyslové podniky Škodovy závody v Plzni. Ve 30. letech a za druhé světové války zde probíhala mohutná zbrojní výroba, v níž jednu dobu pracovalo na 8 000 zaměstnanců, i když Adamov samotný měl jen kolem tisícovky obyvatel.

Druhá světová válka

Po většinu doby války se Adamovu vyhnuly válečné útrapy. Přestože z Anglie byly několikrát vyslány k Adamovu spojenecké letouny, v členěném terénu svůj cíl nenašla. Dne 18. dubna 1945 postoupili do města první německé jednotky ustupující před Rudou armádou od Brna. Jednotky se zde ubytovali. Škodovy závody v Adamově byly v tu dobu opuštěny a následně vyrabovány místním obyvatelstvem. Posléze zbylé stroje zničeny náložemi, které rozmístili Němci.

Dne 25. dubna 1945 byl proveden první nálet sovětských letounů na Adamov. Při jednom z dalších náletů zahynula i jediná Adamovská oběť druhé světové války – František Macháček. V ulicích padlo také několik německých vojáků, kteří byli pohřbeni na místě smrti, u kostela nebo na hřbitově. Dle plánů Rudé armády měl být Adamov obchvatem vzat do kleští a následně obsazen útokem.

Navečer 8. května bylo oznámeno stanné právo, zákaz pobytu na ulici, starosta obce Jen Melč byl zatčen. Kolem půl páté ráno druhého dne byly vyhozeny do vzduchu oba mosty přes řeku Svitavu, ale i ostatní mosty v okolí Adamova, zapálena administrativní budova a zničena elektrocentrála. Brzy ráno obec Němci opustili. Kolem poledne se v Adamově objevil první sovětský vojín, který přijel od Střelčí. Následovala jej kolona Rudé armády.

Místní obyvatelstvo se dalo okamžitě dalo do obnovování zbořeného železničního mostu. Vojáci jej poté překročili a pokračovali v pronásledování Němců směrem k Útěchova.

Poválečné období

V roce 1945 došlo ke znárodnění zdejších Škodových závodů a v roce 1947 byly přejmenovány na Adamovské strojírny (ADAST).

Dne 26. října 1946 došlo mezi Adamovem a Alexandrovou rozhlednou k slavnostnímu odhalení Památníku padlých, popravených a umučených lesníků v za německé okupace.

V poválečném období se s růstem strojíren postupně zvyšoval i počet obyvatel Adamova. V těchto letech byla také v Adamově zavedena výroba polygrafických strojů a čerpací a měrné techniky.

Na Vánoce, v roce 1952 přijel do Adamova ing. Severin Pchakadze, který se tu představil jako Děda Mráz. Ten předal místní škole zvukový projekční přístroj v ceně 40 000 Kč a jiné dary.

Výstavba Ptačiny v 50. letech

Téhož roku započala jednání mezi MNV v Adamově a ONV v Blansku o stavbě bytového sídliště u Ptačí svatyně. ONV požadovalo stavbu bytových jednotek v Blansku. Nakonec bylo rozhodnuto pro Adamov. Projekt pro výstavbu nových domů vypracoval Jiří Auermüller. Výstavba byla rozplánována na dvě etapy. V první bylo vystavěno 30 tzv. Hartlů, dřevěných domů, které se do Adamova dostaly jako reparace z Rakouska. V druhé etapě bylo vybudováno pět řad bytovek (celkem 18) typu T 13. V průběhu roku 1952 započaly výkopové práce.

V roce 1955 MNV v Adamově rozhodl, že nově zbudovaná čtvrť nacházející se nad tzv. "Kolonií" se bude nazývat Čtvrť Klementa Gottwalda. Zlidovělým názvem byla "Ptačina", která se stala oficiální až po pádu komunismu. Název "Ptačina" byl odvozen od nedaleké studánky, která byla zbudovaná v roce 1938 Josefem Opletalem.

V letech 1955 až 1956 probíhala v Gottwaldově čtvrti výstavba 6 čtyřbytových domů typu T 13/52 a jeden bytovka typu T 13. Projekt pro výstavbu nových bytovek zpracoval A. Krejza. Celkově bylo vystavěno 36 bytových jednotek.

8. února 1958 byly slavnostně předány veřejnosti k používání v Gottwaldově čtvrti nově vybudované jesle. Stavba na těchto jeslích započala v září 1956. Náklady na vybudování činily 1 133 624 Kčs. Stavba byla přistavěna k národní škole (nyní základní škola na ulici Ronovská). Kapacita jeslí bylo 37 batolat.

Další události v 50. letech

V únoru 1953 do Adamova přijela 6. rota 1. praporu Vnitřní stráže ze 17. brigády VS – Brno, čítající 120 mužů, která měla za úkol provádět pravidelné hlídky strojírenských objektů. Na všech jejich stranách byly postaveny hlídkové věže. Vnitřní stráž z Adamova odešla po roční aktivitě.

Rok 1954 byla započata stavba fotbalového stadionu v sousedství strojíren. Dokončený stadion byl 24. června 1956 u příležitosti konání okresní spartakiády v Adamově předán do užívání. Na spartakiádu se sešlo 3600 cvičenců a přes 4000 diváků. 23. března 1956 byla slavnostně otevřena budova závodního zdravotnického střediska.

2. září 1956 proběhla v Adamově oblastní soutěž motocyklů. Ředitelem závodu byl Dr. Zdeněk Štěpař, sekretářem pak Josef Svoboda. Start byl umístěn v městské části Kolonie, odkud odstartovalo mezi 7 a 8 hodinou ranní 88 jezdců. Časová kontrola byla umístěna na Náměstí práce. (III. ročník proběhl 3.8.1958)

V sobotu 27. října 1956 proběhlo na MNV první vítaní narozeného občánka v Adamově. Byla jím Darinka, která se narodila manželům Levovým. Tato tradice vydržela do dnešních dnů.

V prvním čtvrtletí roku 1957 byl v Adamovských strojírnách dohotoven prototyp náramkových hodinek. Hodinky se však nikdy nedostaly do sériové výroby.

V tomto roce také vyšla první dvě čísla Vlastivědných zpráv z Adamova, které vydával Historicko-vlastivědný kroužek Adamovských strojíren.

15. června 1958 proběhlo na školním hřišti v Gottwaldově čtvrti uspořádáno první veřejné cvičení Spartaku. Průvod cvičenců prošel za zvuků hudby, řízené panem Pijákem, čtvrtí a zastavila se až na hřišti. Adamovský oddíl odbíjenkářů prohrál zápas 0:3 zápas s hostující Rudou Hvězdou.

Dne 29. září 1958 se na MNV rozhodlo o vybudování veřejného benzinového čerpadla. Pozemek odstoupila pro firmu Benzina ČSAD.

I přestože bylo již roku 1949 rozhodnuto o připojení Adamova k Blanenskému okresu, stalo se tak až 9. dubna 1960, kdy bylo vydáno vládní usnesení podle zákona č. 36/1960 Sb. O čtyři roky později byl pak povýšen na město. V dalších letech se zvyšoval export polygrafických strojů, ale jeho další rozvoj brzdila intenzivní tajná vojenská výroba, určená především pro vývoz.

K 1. červenci 1964 byl Adamov rozhodnutím Jihomoravského krajského národního výboru povýšen na město.

Proměna Starého Adamova a výstavba Horky

Roku 1965 byla dokončena výstavba 236 bytových jednotek na Horce. V následujícím roce bylo otevřeno nové obchodní středisko, které nahradilo obchůdky na zrušené Obchodní ulici. Ve stejný rok, byla na Horce zprovozněna nová škola. Roku 1967 byla otevřena lékárna. V květnu roku 1968 byla v Adamově zavedena pravidelná autobusová linka, spojující dvě městské části, Adamov I. a Adamov III. Téhož roku byl pro hosty otevřen hotel Adast.

21. srpen 1968

Informace o příjezdu vojsk Varšavské smlouvy, v noci na 21. srpna 1968, byla v Adamově přijata se zmatkem. V adamovském závodě byl z vedoucích funkcionářů vytvořen štáb, který dbal na to, aby chod závodu pokračoval normálně. Hotové výrobky byly zatím, než se situace vyřeší, uloženy do skladů. Celková situace v Adamově proběhla celkem v poklidu, k čemuž přispělo i to, že do města nepřijela žádná okupační vojska, krom jediného zbloudilého bulharského vozidla. V ulicích Adamova se začaly objevovat protiokupační hesla a několik dní po 21. srpnu byla uspořádána na nádvoří Starého provozu protestní manifestace adamovských pracujících v čele s tehdejším podnikovým ředitelem Ing. Chalikovem.

Další události ze 60. let

10. září 1968 povolila výdřeva opravovaného železničního tunelu č. 4 nacházející se mezi Adamovem a Bílovicemi nad Svitavou. Doprava na trati musela být přerušena. Vlaky směrující z České Třebové měli koncovou stanici v Adamově a na další pokračování museli cestující přestoupit na náhradní autobusovou dopravuje, která je přepravila do Bílovic nad Svitavou.

Roku 1969 byla dokončena stavba mateřské školy a jeslí na Horce. V tomto roce také začal vycházet měsíčník Zpravodaj města Adamov.

V říjnu 1970 byla započata stavba městského kulturního střediska v Adamově III. Stavba byla dokončena a slavnostně otevřena 20. dubna 1974.

Nový znak města

Viz též: Symboly města Adamova

Roku 1971 vyhlásil MěNV soutěž na návrh nového městského znaku. Ze šesti došlých návrhů byl vítězným vybrán od Jaromíra Kosteleckého, výtvarníka propagačního oddělení podniku Adast.

Další události ze 70. let

Roku 1971 byla započata přestavba železniční zastávky. Stavba byla prováděna ve dvou etapách. V první etapou byla ražba nového podchodu u zastávky. Ten byl proražen asi 50 metrů severně od dosavadního podchodu. Nový podchod byl dokončen 1. srpna 1972. Druhou etapou byla výstavba nástupišť, čekáren a správní budovy.

V březnu roku 1972 byla započata výstavba nového hřbitova u Gottwaldovy čtvrti. Následující rok byla stavba dokončena.

V průběhu roku 1972 proběhla v Adamově výstavba tří sportovních hřišť. První, umístěné v jižní části města – na Kolonii u železniční trati v místech u tunýlku a druhé v městské části zvané Mírov sloužilo v zimě jako kluziště hokejového oddílu a v letním období jako hřiště tenisového a házenkářského oddílu. Třetí hřiště vybudované v prostoru panelových bytových jednotek (nyní ulice Neumannova) bylo určeno především malým dětem. U hřiště vzniklo i pískoviště.

Na konci roku 1972 byla započata stavba nového obvodního zdravotního střediska v blízkosti MěNV.

V Gottwaldově čtvrti bylo roku 1974 zbudováno nové kulturní středisko s městskou knihovnou. O rok později proběhla výstavba 36 bytových jednotek na ulici Opletalova. Na Náměstí práce byl překlenut Křtinský potok a zbudováno parkoviště.

Roku 1977 se započala výstavba panelových domů na budoucí ulici Družstevní, kde se od roku 1955 nacházelo 18 dřevěných domů typu „HarH“. Tyto staré domy byly zbourány a jejich dosavadní obyvatelé se museli přestěhovat. V roce 1982 se započali nastěhovávat první obyvatelé. Celkově bylo na této ulici 208 nových bytových jednotek. Většina nájemníků byli pracovníci Adamovských strojíren. Na začátku této nové ulice je také 1. prosince 1983 slavnostně otevřen Dům služeb.

Výstavba v 80. letech

V říjnu roku 1982 započala také stavba nové požární zbrojnice v Adamově II. na ulici Fibichova. Stavba byla dokončena v prosinci roku 1984. Týž rok v srpnu započala výstavba nové tělocvičny na ulici Sadová. Nejprve musela být zbourána staré Sokolovny. Předpokládané dokončení stavby rok 1987.

Na počátku 90. let 20. století byla ekonomika města výrazně postižena konverzí zbrojního průmyslu.

Od roku 1993 začal městský úřad opět vydávat městský zpravodaj, který měl za úkol předkládat občanům nejdůležitější informace z dění obce. Zpravodaj byl v nákladu 1 000 kusů tisknut jednou měsíčně v ceně jednoho výtisku 3,- Kčs.

Roku 1995 byl starý hřbitov nedaleko kostela vyhlášen kulturní památkou. Dále byl zprovozněn městský televizní infokanál, ten byl v provozu do roku 2005.

Povodeň v roce 1997

Viz též: Povodeň v roce 1997

V měsíci červenci roku 1997 postihla severní a jižní Moravu rozsáhlá záplava, která došla dne 8. července i do Adamova. Tento den se řeka Svitava vylila z koryta. Zatopen byl tunýlek silnice směřující od kurtů na Ptačinu, a proto musela být přerušena městská autobusová doprava. Do večera vystoupala voda natolik, že zaplavila silnici na Bílovice nad Svitavou, adamovský parovod, čímž byla přerušena dodávka teplé vody, křižovatka na náměstí Práce, silnice mezi železničním nádražím a zastávkou, most a areál Adamovských strojíren.

Elektrifikace železniční tratě

V roce 1998 byla dokončena elektrifikace železniční tratě Brno – Česká Třebová, což se dotklo i Adamova. V bezprostřední blízkosti železniční stanice musel být stržen most pro pěší, který nevyhovoval svojí výškou pro umístění trolejového vedení. Nový most byl vyšší a byl zbudován železářskou firmou z Vítkovic. Poté co byla 29. června trať slavnostně otevřena, se zastavil ministr dopravy Petr Moos a zástupci Českých drah v Adamově, kde si zprovozněný úsek prohlédli z nově zbudovaného mostu.

21. století

V roce 2000 bylo po vzájemné dohodě mezi vedením města Adamova a obcí Babice nad Svitavou převedeno 692 848 m² pozemků ve prospěch Adamova za finanční kompenzaci půl milionu korun.

Roku 2009 bylo nově zrekonstruováno hřiště na ulici Petra Jilemnického. 16. května byla po rekonstrukci nově otevřena Alexandrova rozhledna a 1. října byl nově otevřen v domě služeb Městský klub mládeže, který nabízí vysoké spektrum zájmových činností pro místní děti.

20. dubna 2011 bylo slavnostně otevřeno nákupní centrum nazvané A.centrum, které je umístěno ve zrekonstruovaném kulturním domě. Mezi obchody se například nachází kavárna a vinárna, pizzérie, kadeřnictví a supermarket Albert.

V červnu 2015 bylo zahájeno vysílání nového pozemního digitálního vysílání DVB-T TV Adamov z vysílače na Alexandrově rozhledně.

Rekonstrukce železnice

Dne 1. září 2021 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce železničního úseku z Blanska do Brna. Byl zrekonstruován celý železniční svršek. Některé železniční mosty byly postaveny zcela nově, ostatní prošli rekonstrukcí. Rozsáhlých přestaveb se dočkaly také jednotlivé železniční zastávky. Trať byla zprovozněna opět v prosinci roku 2022.

Další výstavba v 20. letech

Mezi největší investice v Adamově patřila přestavba bývalé sociálně-administrativní budovy na ulici Svitavská na polyfunkční dům. V současnosti probíhá přestavba obchodního domu na Smetanově náměstí na bytový dům.