Druhá světová válka: Porovnání verzí

Verze z 6. 4. 2025, 20:03

Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načíst na Wikimedia Commons a přidat do článku.

Druhá světová válka byl největší válečný konflikt v dějinách lidstva. V Evropě trval od 1. září 1939 do 8. května 1945.

Průběh

Adamov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Adamově.

Ještě před válkou se Adamov stal strategickým místem kvůli výrobě vojenské techniky. Po vzniku Protektorátu byla místní strojírna začleněna do koncernu Reichswerke Hermann Göring. V roce 1943 začala výstavba nových hal, ale kvůli průtahům se výroba do konce války nerozjela. Město bylo většinu války ušetřeno přímých bojů, i když několikrát hrozily nálety. Rudá armáda se nakonec rozhodla oblast obejít.

Na jaře 1945 došlo k postupnému rozkladu německé moci. Němečtí civilisté a vojáci vyklidili závod a odvezli zásoby. Opuštěný areál se stal terčem rabování obyvatel z okolí. Stroje i vybavení byly rozebrány, haly zpustošeny a část zařízení zničena výbušninami. Rabování a destrukce závodu jsou popisovány jako chaotické a demoralizující.

Počátkem května přišly do Adamova německé jednotky ustupující od Brna. Obec zažila několik náletů, při jednom z nich byla smrtelně poraněna i jediná civilní oběť, František Macháček. Dne 9. května do obce dorazili první vojáci Rudé armády. Okamžitě začínají práce na obnově – obyvatelé pomáhali s opravou železničního mostu, aby mohla vojska postupovat dál.

Po osvobození začala obnova závodu i celé obce. Byli jmenováni noví vedoucí pracovníci a bývalí zaměstnanci vyzváni k návratu.

Obřany

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Obřanech.

Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.

Babice nad Svitavou

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Babicích nad Svitavou.

Fronta se u Babic zastavila dne 1. května 1945 večer. Osvobození obce proběhlo teprve 9. května v 5 hodin ráno. V předchozích bojích padlo 13 rudoarmějců a 9 příslušníků rumunské armády. Rudá armáda následně pokračovala do Adamova.

Bílovice nad Svitavou

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Bílovicích nad Svitavou.

Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z Bílovic do Řicmanic. Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé, kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích (Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit. Mezi 23. a 25. dubnem byly vyhozeny do povětří železniční mosty mezi Brnem a Bílovicemi. Od 23. do 25. dubna projížděla Bílovicemi německá armáda do Brna. 25. dubna došlo k prvnímu bombardování v Bílovicích, letci shazovali pumy na zmíněnou německou kolonu. Následující den začala sovětská armáda od Hádů odstřelovat prostor Bílovic. Toto odstřelování pokračovalo do 29. dubna. Při tomto odstřelování zemřelo 11 lidí a třetina budov byla poškozena.

Při dělostřeleckém odstřelování byl 29. dubna zasažen zaminovaný most u Sokolovny. Tento vyletěl do povětří.

Večer tentýž den začali Němci rychlý ústup na Adamov. Od půlnoci začala půlhodinová palba ruských dělostřelců na Bílovice. Ve tři hodiny se v obci objevil první ruský tank. V pondělí 30. dubna procházely obcí vyčišťovací jednotky.

Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.

Blansko

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Blansku.

Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy. Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní okraj města Němci začali opevňovat.

Dne 25. dubna v 18:15 započalo spojenecké bombardování Blanska. Bombardování trvalo jen několik minut, avšak následky byly zničující. Celkem 126 domů bylo poškozeno, 6 jich bylo zničeno úplně a o život přišlo 22 obyvatel. Z městských škol byly poškozeny budovy radnice, městského dvora, poštovní úřad a školní budovy. Velké poškození zaznamenala i továrna firmy Ježek. Ústup německých vojsk začal 7. května, přes Blansko ustupovaly jednotky od Brna a pokračovaly na sever.

Na Starohraběcí huti zůstala jednotka o dvanácti mužích, ti později vyhodili do vzduchu most přes Punkvu, následně vyhodili i most v Blansku. V půl 11 dopoledne 9. května 1945 Němci zničili dva železobetonové mosty přes Svitavu - u nádraží a u zastávky. Železniční most vlečky Ježkovy továrny byl taktéž podminován, ale díky odvážnému činu Karla Musila, který nálože zneškodnil, byl most zachráněn.

O půl hodiny později do města vstoupila sovětská armáda, která pronikla od Vyškova Rakoveckým údolím do Jedovnic a dále do Blanska. Občané provizorně během dvou hodin opravili most u železniční zastávky.

Olomučany

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Olomučanech.

Na jaře 1945 se v Olomučanech nacházeli nejen místní obyvatelé, ale i lidé vystěhovaní kvůli vojenské střelnici u Vyškova a rodiny z Brna. V obci byli ubytovaní němečtí vojáci, kteří střežili sovětské zajatce. Sedmnáctého dubna vypukla panika kvůli domnělému shromažďování mužů, kteří byli později využiti k zakopávání mrtvých koní v Babicích.

Koncem dubna dorazilo do obce velké množství německého vojska. Byla rozmístěna děla, probíhalo bombardování – zejména 24. a 26. dubna, kdy přišli o život dva lidé. V obci narůstala nervozita a časté byly přesuny mladých a vyčerpaných vojáků směrem na babickou frontu.

Po zprávě o Hitlerově smrti se situace vyostřila. Sedmého května Sověti shodili letáky s výzvou ke kapitulaci. Němci začali pálit dokumenty a popravili pět vlastních dezertérů i sovětského zajatce. Osmého května večer začal ústup z Olomučan, který trval celou noc. Ráno devátého května vyhodili most u ČKD.

Téhož odpoledne dorazil do obce první sovětský voják, následovaný dalšími i rumunskými jednotkami. Konala se slavnost s hudbou a průvodem. Válka v Olomučanech tím skončila. Obec zaplatila vysokou daň – tři občané zemřeli v koncentračních táborech, jedna žena byla zastřelena gestapem a mnozí se domů vrátili těžce poznamenaní.

Křtiny

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války ve Křtinách.

V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.

Lipůvka

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Lipůvce.

Německé jednotky plánovaly zřídit v Lipůvce poslední obranný bod, aby zdržely postup Rudé armády. Sovětské velení však vyslalo tři parlamentáře k vyjednávání, čímž zabránilo zničení obce. Tuto událost připomíná pamětní deska v Lipůvce.

Útěchov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války v Útěchově.

Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden sovětský voják.

Vranov

Podrobnější informace naleznete na stránce Průběh druhé světové války ve Vranově.

V dubnu 1945 dorazily do Vranova stovky uprchlíků z Brna a okolí. Někteří se uchýlili i do knížecí hrobky nebo na faru. Zároveň obec obsadili příslušníci německé divize „Hirsch“, kteří svévolně zabírali domy. Děla rozmístěná za vesnicí brzy objevilo sovětské letectvo, a tak musela být přesunuta. Ve škole vznikl lazaret, kde byli ošetřováni ranění z okolních bojů, 24 z nich zde zemřelo.

Obyvatelé čelili nedostatku potravin, elektřiny i neustálému nebezpečí. Bombardování 27. dubna přineslo nejtragičtější chvíle – jedna bomba zasáhla dům Františka Opletala a zabila jedenáct žen a malé dítě. Následkem útoků se někteří obyvatelé ukryli v lesích, kde si stavěli přístřešky.

V dalších dnech došlo ke granátovým útokům a 3. května zemřeli další tři lidé. Německá armáda se postupně stahovala, ničila vše, co nemohla odvézt, a pokusila se zablokovat silnice podminovanými stromy. Nakonec 9. května dorazily do Vranova sovětské a rumunské jednotky. Během jejich příchodu padl neznámý sovětský voják – na místě jeho smrti dnes stojí památník.

Vranov byl ušetřen velkých bojů, ale i tak obyvatelé zažili strach, chaos a ztráty. Po válce se ustavil místní národní výbor, začalo se s obnovou. V obci působila Revoluční garda, procházely tudy kolony osvobozených i navrátilců.

Zdroje

Pamětní kniha obce Adamova, s. 160-162.
Kronika města Adamova IV. díl, s. 268-270.
Bez uvedení autora. Z Adamovské Škodovky v Slovo národa 1, č. 34, 16.6.1945, s. 2.
KONEČNÝ. 9. května 1945 u nás v Adamově v Směr, 9. května 1959, roč. X., č. 22. Adamov: Adamovské strojírny., s. 1.
ŽAMPACH, Vojtěch. Směr Brno. Brno: Blok, 1975. s. 113-115, 137-138, 255-256, 304.
VALÁŠEK, Hubert. Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek ZK-ROH, 1985. s. 14–16.
VALÁŠEK, Hubert a MARIÁNKOVÁ, Julie. Dějiny adamovských železáren a strojíren v letech 1905-1945. Brno: Blok, 1987. s. 117-121.
SKOUPÝ, Jiří. Na závěr válečných let vzpomíná pan Jiří Skoupý v Zpravodaj Vranov, 2005, č. 2. Vranov: zastupitelstvo obce Vranov. s. 3-7.
BUŠ, Ondřej. Blanensko v letech 1938-1945. Brno: Bakalářská práce, 2009. s. 20-22.
RAŠKOVÁ. Závěr 2. sv. války v obci v Olomučanský zpravodaj, 2015. Brno: Obecní úřad Olomučany. s. 1.
Přednáška a beseda k osvobození obce Bílovice nad Svitavou. Dostupné on-line.

@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 == Průběh ==
 === Adamov ===
-Ještě před začátkem druhé světové války se z Adamova stávala díky výrobě vojenské techniky strategická obec. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava byla místní strojírna začleněna do Reichswerke Hermann Göring.
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Adamově}}
-V roce 1943 bylo rozhodnuto o rozšíření závodu výstavbou nových výrobních hal. Avšak průtahy ve stavebních pracích nedovolily v nových prostorech rozjet výrobu před koncem války.
+Ještě před válkou se Adamov stal strategickým místem kvůli výrobě vojenské techniky. Po vzniku Protektorátu byla místní strojírna začleněna do koncernu Reichswerke Hermann Göring. V roce 1943 začala výstavba nových hal, ale kvůli průtahům se výroba do konce války nerozjela. Město bylo většinu války ušetřeno přímých bojů, i když několikrát hrozily nálety. Rudá armáda se nakonec rozhodla oblast obejít.
-Po většinu doby války se Adamovu vyhnuly válečné útrapy. Přestože z Anglie byly několikrát vyslány k Adamovu spojenecké letouny, v členěném terénu svůj cíl nenašly. Ani očekávaný urputný boj o Adamov se nekonal. Rudá armáda, vědoma si nebezpečí ve svitavském údolí, snažila se celou oblast spíše obkleštit.
+Na jaře 1945 došlo k postupnému rozkladu německé moci. Němečtí civilisté a vojáci vyklidili závod a odvezli zásoby. Opuštěný areál se stal terčem rabování obyvatel z okolí. Stroje i vybavení byly rozebrány, haly zpustošeny a část zařízení zničena výbušninami. Rabování a destrukce závodu jsou popisovány jako chaotické a demoralizující.
-Situaci v místním závodě popisuje kronikář:
+Počátkem května přišly do Adamova německé jednotky ustupující od Brna. Obec zažila několik náletů, při jednom z nich byla smrtelně poraněna i jediná civilní oběť, [[František Macháček]]. Dne 9. května do obce dorazili první vojáci Rudé armády. Okamžitě začínají práce na obnově – obyvatelé pomáhali s opravou železničního mostu, aby mohla vojska postupovat dál.
-<blockquote>
+Po osvobození začala obnova závodu i celé obce. Byli jmenováni noví vedoucí pracovníci a bývalí zaměstnanci vyzváni k návratu.
-''Tuto dobu, těsně před koncem války si dobře zapamatují zejména místní Škodovy závody. Ustupující Němci, a to jak civilisté, tak i později vojsko vykradli všecky zásoby určené pro dělníky. Co sami nepobrali rozebrali si místní občané. Bylo toho moc málo, co němci zanechali, ale mělo to bohužel nepěknou odezvu. Tímto, poměrně omluvitelným rozebráním potravin, jihž byl nedostatek, byl dán signál k obecnému vtrhnutí nezodpovědných živlů do závodu, který byl z nepochopitelných důvodů českým vedením závodu opuštěn, a všecky brány závodu dokořán zůstaly otevřeny. Občané, jejichž nervy byly vydrážděny očekáváním boje a válečných hrůz, které byly takřka přede dveřmi, vtrhli do závodu jindy tak úzkostlivě hlídaného štábem ozbrojených „werkšuců“ (Werkschütz - ochrana závodu) a odnášeli odsud vše, co se vzít dalo. V tomto vykrádání závodu měli prim zejména občané z blízkého (i vzdálenějšího) okolí, kteří na vozech odváželi i menší stroje, dále motory, celé kupy různého nářadí, měřící přístroje, mikrometry, kancelářský nábytek (stoly, židle a skříně) dílenské zařízení, kancelářské potřeby a papír, provazy, lana a řetězy, benzin, olej, petrolej, barvy a laky, čistící potřeby (kartáče a pometla), hřebíky, šrouby, dráty, plechy, prkna, trámy, pletivo, uhlí, brambory a j., zkrátka vše, co odnést dalo. Hrozný byl pohled do dílen, skladů a kanceláří, kde se vše válelo v jedné směsici s úlomky rozbitých strojů, zdiva a skla. Vyházené, rozbité a převrácené regály skladů, vypáčené stoly a skříně kanceláří, vypuštěné hasící přístroje, rozbité sudy se zelím, sklenice s rajčaty a okurky, rozbité a ušlapané krechty brambor a rozházené hromady uhlí na nádvoří továrny, to vše skrývalo hrůzný obraz zkázy, způsobený ne nepřítelem, ale vlastními lidmi. - Podle názoru současníků mělo zůstat české vedení závodu na místě, uzavřít závod a nikdo by se byl ani neodvážil vstoupit do závodu, tím méně z něho něco odnášet. Když ale zůstaly všechny dveře dílen a kanceláří po celý čas otevřeny, nelze se divit, že se toho zneužilo k vykrádání a zhanobení závodu.''
-''Další velikou pohromou pro závod bylo zničení strojů v dílnách: Téměř všecky obráběcí i pomocné stroje závodu, soustruhy a revolvery, frézy, brusky a vrtačky, motory transmisní, stroje svařovací, měřící a zkoušecí aparáty, turbiny, kompresory a jiné stroje byly opatřeny náložemi a rozbity. Detonacemi byly přirozeně poškozeny také dílny a kanceláře, výdejny nářadí, stěny a střechy budov a rozbity všechna okna.'' (Pamětní kniha obce Adamova, s. 161-162)
+=== Obřany ===
-</blockquote>
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Obřanech}}
-Jak předchozí citace popisuje, byl dne 14. dubna vypracován plán celkové destrukce závodu. Jak Valášek ve své práci Adamov v boji proti fašismu a za vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí píše, byli jeho strůjci Orlamünder, Richter, Neukirch a dr. Kinne.
+Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.
-Dne 18. dubna spěšně uprchli ze závodu civilní zaměstnanci německé národnosti, společně s rodinami zabavili v závodě všechna vozidla, naplnili je zásobami z dělnických jídelen a Skalního sklepa a opustili obec.
-O dva dny později přišly do Adamova první vojenské skupiny ustupující od Brna. Jednalo se o tzv. speciální zbraně. Jednotky se zde ubytovaly. Vozy s potravinami, municí a výzbrojí rozestavily po ulicích, před domy, do zahrad - koně ustájily ve větších místnostech jako např. na Sokolovně, v čekárně na nádraží, v kancelářích a dílnách. Na Horce a u nádraží rozestavěly děla, na cestách v okolí Adamově budovaly záseky, kulometná hnízda a tankové pasti.
+=== Babice nad Svitavou ===
-Od 22. dubna byla obec bez elektrického proudu.
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Babicích nad Svitavou}}
-. dubna byl proveden první nálet tří ruských letounů na Adamov. Při tomto náletu vyhořela dřevěná budova mzdové účtárny. Nálety se stávaly častěji.
+Fronta se u Babic zastavila dne 1. května 1945 večer. Osvobození obce proběhlo teprve 9. května v 5 hodin ráno. V předchozích bojích padlo 13 rudoarmějců a 9 příslušníků rumunské armády. Rudá armáda následně pokračovala do Adamova.
-Při jednom z dalších náletů zahynula i jediná adamovská oběť druhé světové války - František Macháček. V ulicích padlo také několik německých vojáků, kteří byli pohřbeni na místě smrti, u kostela nebo na hřbitově. Dle plánů Rudé armády měl být Adamov obchvatem vzat do kleští a následně obsazen útokem.
+=== Bílovice nad Svitavou ===
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Bílovicích nad Svitavou}}
-. května navečer bylo oznámeno stanné právo, zákaz pobytu na ulici, starosta obce Jen Melč byl zatčen. Kolem půl páté ráno druhého dne byly vyhozeny do vzduchu všechny tři mosty přes řeku Svitavu, ale i mosty v okolí Adamova, zapálena administrativní budova (číslo popisné 87) a zničena elektrocentrála. Brzy ráno obec Němci opustili. Kolem poledne se v Adamově objevil první sovětský vojín, který přijel od Střelčí. Následovala jej kolona Rudé armády. Místní obyvatelstvo společně s ženisty se dalo okamžitě do obnovování zbořeného železničního mostu. Vojáci jej poté překročili a pokračovali v pronásledování Němců směrem k Útěchova.
-Vzpomínky pana Konečného otištěné v podnikovém časopisu Směr:
-<blockquote>
-''Začalo to vlastně koncem dubna. 25. dubna osvobodila Sovětská armáda Brno a zároveň podnikla po průzkumu letecký nálet na Adamov, kde v tu dobu byly ještě umístěny Schörnerové „jelení divise“.''
-''Fronta se ustálila u Babic, kde se po celých 14 dnů bojovalo. A tu vzpomeňte se mou, jak všichni občané Adamova žili po plných 14 dnů ve sklepích, nebo v jeskynních v lese.''
-''Tímto zdržením fronty utrpěl Adamov velký ztráty hospodářské, zvláště byl postižen náš závod, když po celých posledních 14 dnů Němci ničili v závodě stroje i jiný hospodářský majetek.''
-''Byly zničeny všechny stroje v oddělení VK, ST I, NA a na nynějším ZN I. Svou práci prováděli Němci důkladně. Pod jednotlivé stroje umísťovali nálože a zničili tak vše, co se dalo, aby závod nebyl schopen další výroby.''
-''Ilegální skupina KSČ čítala v Adamově čtyři muže, kteří neměli k disposici žádné zbraně a museli nečinně přihlížet k řádění těchto barbarů. Snažili jsme se aspoň proniknout přes frontu, abychom spolu se Sovětskou armádou pomohli bojovat a zachraňovat to, co se ještě zachránit dalo.''
-''S úzkostí jsme sledovali rabování i některých našich občanů v závodě. Snažili jsme se najít elektrické vedení od podminovaných dvou mostů přes řeku Svitavu, a to jak železničního, tak i krásného železobetonového dopravního mostu.''
-''Dnes vzpomínám těchto chvil společně s manželkou, která byla v tu dobu zaměstnána jako školnice na bývalé újezdní škole, kde jsme bydleli. Měli jsme příležitost sledovat jednání hitlerovců, kteří byli v tu dobu ve škole ubytováni a kterým škola sloužila jako nástupní stanice ke střídání jak na frontu k Babicím, tak i na druhou stranu na Útěchov.''
-''V první květnové dny byla jejich tak zvaná „bojová morálka“ docela ve „psi“, a byli svými veliteli udržováni jenom pohrůžkou zastřelením. Bylo jasně vidět, že už to dlouho nevydrží.''
-''Konečně 8. května navečer bylo ohlášeno stanné právo, zákaz pobytu na ulici, starosta obce, soudruh Melč, byl vzat do vazby jako rukojmí a k ránu o půl páté byly vyhozeny do vzduchu oba mosty přes řeku Svitavu, která se nám nepodařilo zachránit. Naše administrativní budova polita benzinem a zapálena. Elektrická centrála byla rovněž zničena.''
-''Uspokojeni tímto řáděním pod tlakem postupující Sovětské armády, konečně se dali Němci na ústup. Od této chvíle byly oči nás všech – upřeny k Babicím – a každý se snažil být první, kdo ohlásí ostatním: „Vidím rudoarmějce!“''
-''Dopoledne jsme pro pořádek zajišťovali strážnou službu „Rudé gardy“. Konečně – konečně, po několikati hodinách toužebného čekání asi o půl jedné hodině odpoledne vidím směrem od Střelčí přijíždět na konci prvního Rudoarmějce – mladého, krásného člověka, s první rudou hvězdou na čepici – kapitána.''
-''Stavím se do pozoru a zdravím:''
-''„Zdrávstvujtě továryš“''
-''A slov bylo málo pro to, co všechno chtělo v tu chvíli srdce prvníma bratru říci.''
-''„Zdrávstvuj!“ – odpovídá, ale není ještě čas na řeči, třeba činů a tak i další slova milého sovětčíka – bystro nádo mosty robit – nám jasně říkají, že je nutné dát se všichni dohromady a pomoci k nejrychlejšímu postupu Sovětské armádě a že teprve potom, až poslední Němec bude vyhnán z naší vlasti, teprve potom bude čas k vřelým slovům díků, kterými jsme byli tak přeplnění.''
-''Uvědomili jsme si to všichni. A ten elán, se kterým jsme začali opravovat železniční most – ten byl opravdu tím nejlepším přivítáním Sovětské armády. Však už byl nejvyšší čas. Sovětská vojska se přihnala opravdu jako vítr přes Adamov po zhruba opraveném mostě a dále pokračovala v pronásledování Němců směrem na Útěchov. Ani jsme nestačili odpovídat na otázky: „Kde Germanec a Vlasovec?“''
-''A pak dny, které od začátku roku do 8. května nám trvaly tak nekonečně dlouho – letěly doslova jako voda při práci na odstraňování škod napáchaných válkou. Vždyť od svítání do setmění zdál se každý den tak krátký...''
-''Léta prošla – zacelily se rány zasazené válkou našeho hospodářství, žijeme krásným, šťastným a radostným životem.''
-''Nikdy však nezacelí se v našich srdcích bolest nad ztrátou tolika životů našich sovětských bratří, kteří přišli včas – a obětovali své životy za to, abychom my mohli žít.''
-''S kytičkou v ruce přistupujeme k Vašim hrobům 9. května.''
-''Bratři po krvi, bratři myšlením, bratři srdcem – máme Vás rádi!''
-''Konečný'' (Směr, 8. května 1959)
-</blockquote>
-Následující dny po 8. květnu již započaly odklizovací a obnovovací práce. Dne 8. června byla zvolena osazenstvem nové definitivní závodní rada. Předsedou byl zvolen Josef Řehák, soustružník. Národním správcem závodu jmenován inž. Václav Beneš. Závod též vyzval bývalé zaměstnance, aby do 23. června ohlásili všechny závažné stížnosti, týkající se trestních nebo odsouzeníhodných protinárodních nebo protisociálních činů zaměstnanců továrny za doby okupace či před ní.
-V továrně byl stanoven termín 16. června, kdy se mohou zaměstnanci přihlásit u zaměstnavatele. Ti kteří tak neučinili, byli považováni za propuštěné. Přihlášeným zaměstnancům byla vyrovnána přetržka v nemocničním pojištění.
-V Adamově na počest osvobození byl vybudován [[Rudoarmějec (Adamov)|památník osvoboditelům]]. [[Památník padlých adamovských občanů|Památník obětem první světové války]] byl doplněn o dvě jména zemřelých i v této válce. Nakonec byl odhalen i [[Pomník padlých strojírenských zaměstnanců|památník zemřelým zaměstnancům adamovského závodu]].
-=== Obřany ===
-Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo 65 Rudoarmějců.
-=== Bílovice nad Svitavou ===
 Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z Bílovic do Řicmanic.
 Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé, kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích (Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit.
@@ Řádek 97: / Řádek 37: @@
 Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.
-=== Babice nad Svitavou ===
+=== Blansko ===
-Fronta se u Babic zastavila dne 1. května 1945 večer. Osvobození obce proběhlo teprve 9. května v 5 hodin ráno. V předchozích bojích padlo 13 rudoarmějců a 9 příslušníků rumunské armády. Rudá armáda následně pokračovala do Adamova.
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Blansku}}
-=== Blansko ===
 Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy. Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní okraj města Němci začali opevňovat.
@@ Řádek 110: / Řádek 49: @@
 === Olomučany ===
-Do Olomučan se během války přestěhovali lidé, kteří se museli vystěhovány kvůli zřízení vojenské střelnice u Vyškova. Zároveň sem přišla i řada rodin z Brna, které našly útočiště u svých příbuzných a známých. V obci se rovněž nacházeli němečtí vojáci, kteří střežili sovětské zajatce.
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Olomučanech}}
-Sedmnáctého dubna vypukla mezi obyvateli panika, že Němci shromažďují všechny muže. Někteří raději uprchli do okolních lesů. Později se ukázalo, že v nedalekých Babicích byli muži využiti k zakopávání uhynulých koní.
+Na jaře 1945 se v Olomučanech nacházeli nejen místní obyvatelé, ale i lidé vystěhovaní kvůli vojenské střelnici u Vyškova a rodiny z Brna. V obci byli ubytovaní němečtí vojáci, kteří střežili sovětské zajatce. Sedmnáctého dubna vypukla panika kvůli domnělému shromažďování mužů, kteří byli později využiti k zakopávání mrtvých koní v Babicích.
-O dva dny později přijelo do obce velké množství německého vojska, přibližně pět set koní. Jednadvacátého dubna následovaly tanky a obrněná vozidla. Dvacátého čtvrtého dorazily další jednotky, které se v obci ubytovaly. V polích i v samotné obci byla rozmístěna děla a zřízena palebná postavení směřující na Babice a Bílovice.
+Koncem dubna dorazilo do obce velké množství německého vojska. Byla rozmístěna děla, probíhalo bombardování – zejména 24. a 26. dubna, kdy přišli o život dva lidé. V obci narůstala nervozita a časté byly přesuny mladých a vyčerpaných vojáků směrem na babickou frontu.
-Téhož dne, kolem páté hodiny odpolední, bombardovala sovětská letadla okolí Křtin. Několik lehkých bomb dopadlo i na území naší obce, kde způsobily jen nepatrné materiální škody. Bombardování zasáhlo i Blansko.
+Po zprávě o Hitlerově smrti se situace vyostřila. Sedmého května Sověti shodili letáky s výzvou ke kapitulaci. Němci začali pálit dokumenty a popravili pět vlastních dezertérů i sovětského zajatce. Osmého května večer začal ústup z Olomučan, který trval celou noc. Ráno devátého května vyhodili most u ČKD.
-Dvacátého šestého dubna v deset hodin dopoledne došlo k dalšímu bombardování Olomučan. Tentokrát mělo tragické následky – zahynulo malé děvčátko a jeden muž. V Blansku byl navíc zabit další občan naší obce.
+Téhož odpoledne dorazil do obce první sovětský voják, následovaný dalšími i rumunskými jednotkami. Konala se slavnost s hudbou a průvodem. Válka v Olomučanech tím skončila. Obec zaplatila vysokou daň – tři občané zemřeli v koncentračních táborech, jedna žena byla zastřelena gestapem a mnozí se domů vrátili těžce poznamenaní.
-Na konci měsíce, třicátého dubna, se po celý den střílelo z děl. Mezi německými vojáky byla znatelná nervozita. Druhého května procházely přes obec další jednotky směrem na babickou frontu. Často šlo o mladé, vyčerpané a nezkušené vojáky.
+=== Křtiny ===
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války ve Křtinách}}
-Čtvrtého května se německé jednotky dozvěděly o smrti Adolfa Hitlera. O den později dorazily do obce další posily. Po celý den byla slyšet střelba z děl a detonace z Adamova.
-Sedmého května shodila sovětská letadla letáky s výzvou, aby se němečtí vojáci vzdali a přijali kapitulaci. Ti začali s přípravami na ústup – pálili dokumenty, psací stroje i další cennosti. V té době vojenský soud vynesl rozsudek smrti nad pěti dezertéry – dvěma důstojníky a třemi vojíny. Spolu s nimi byl zastřelen i neznámý sovětský zajatec.
-Osmého května, po obdržení zprávy o kapitulaci, se po obci pohybovaly skupinky vojáků. Štáb měl celodenní poradu, pokračovalo pálení důležitých dokumentů. V podvečer, kolem páté hodiny, začal ústup německého vojska směrem na Blansko. Trval celou noc. Ráno devátého května vyhodili Němci do vzduchu most u ČKD.
-Toho dne, kolem třetí hodiny odpoledne, po šesti letech utrpení přivítali občané Olomučan prvního sovětského vojáka. Krátce poté dorazily další jednotky, včetně rumunských vojáků. V obci vyhrávala místní dechová kapela, prošel slavnostní průvod a na hřišti proběhla manifestační oslava.
-Tak skončila druhá světová válka v naší obci. Válka, která si vyžádala tři životy občanů umučených v koncentračních táborech, jeden život ženy zastřelené gestapem v Brně, a zanechala mnoho dalších se zničeným zdravím.
-=== Křtiny ===
 V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.
 === Lipůvka ===
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Lipůvce}}
 Německé jednotky plánovaly zřídit v Lipůvce poslední obranný bod, aby zdržely postup Rudé armády. Sovětské velení však vyslalo tři parlamentáře k vyjednávání, čímž zabránilo zničení obce. Tuto událost připomíná pamětní deska v Lipůvce.
 === Útěchov ===
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války v Útěchově}}
 Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden sovětský voják.
 === Vranov ===
-V dubnu 1945 přišlo do Vranova kolem tří set uprchlíků z Brna a jeho okolí. Ubytováni byli rozptýleně po vesnici – někteří našli útočiště i v knížecí hrobce nebo na faře. Do obce zároveň dorazily dvě roty příslušníků německé divize „Hirsch“, kteří si svévolně zabírali domy a umisťovali koně, kde se dalo. Po několik dní se zde zdržovaly i dvě dělostřelecké baterie, rozestavěné na poli za domem č. p. 150 (dům Machatkových). Ty však záhy odhalilo sovětské letectvo, a tak musela být děla přesunuta jinam.
+{{Podrobně|1=Průběh druhé světové války ve Vranově}}
-Zajištění základních potřeb, zejména potravin, bylo stále náročnější, a situaci zkomplikoval i výpadek elektřiny. Obyvatelé žili z vlastních zásob, a o to více si cenili pekaře T. Balabána, který dokázal i v těchto podmínkách péct chleba.
-Budova školy byla zabrána jako vojenský lazaret, kde se ošetřovali ranění z bojů u Bílovic a Soběšic. Vojáci, kteří nepřežili, byli uloženi do společného hrobu při zdi starého hřbitova. Celkem zde spočinulo 24 padlých, jejichž jména se díky péči místního farního úřadu zachovala. V roce 1998 byly jejich ostatky exhumovány a převezeny.
-Na konci dubna zakopala skupina příslušníků organizace „Wehrwolf“ zbraně a výbušniny pro plánované sabotážní akce v zázemí Rudé armády. Úkryt byl nejspíš v prostoru známém jako Havláskův kout. Později však byl prozrazen a zlikvidován.
-Ještě 24. dubna vládl ve Vranově poměrný klid – dokonce se ten den konal pohřební průvod s hudebním doprovodem. O den později začal útok na Brno a na nebi se objevila sovětská letadla. V dvojicích kontrolovala pohyb po cestách a střílela po každém podezřelém cíli. Veškerý provoz utichl.
-Téhož dne přišel o život první občan Vranova – František Bauer z domu č. p. 36. Utrpěl smrtelné zranění už asi o čtrnáct dní dříve při bombardování Brna, kdy jeho vůz zasáhla letecká puma.
-Brno padlo 27. dubna a fronta se zastavila. Sovětské a rumunské jednotky se rozmístily v Řečkovicích, Mokré Hoře, Soběšicích, Bílovicích a Řícmanicích. Práce v adamovských a kuřimských továrnách utichla už téměř před dvěma týdny. Němci začali ničit stroje a zařízení, zatímco někteří lidé ve zmatku podnikali rabování – odnášeli vše, co mělo cenu, včetně motorů a nábytku.
-Každou noc přeletěl nad krajinou sovětský dvojplošník, který uměl klouzat bez spuštěného motoru. Večer 27. dubna v půl desáté shodil tři bomby v domnění, že v domě č. p. 47 funguje radiostanice. První bomba dopadla u jižní zdi kostela, kde způsobila jen menší poškození. Druhá zasáhla dům č. p. 68 Františka Opletala, kde se odehrála tragédie – zahynulo zde jedenáct žen, uprchlic z Brna, a dvouletá Jaruška Opletalová. Její čtyřletý bratr Miroslav zůstal nezraněn. Rodiče v tu chvíli doma nebyli. Třetí bomba explodovala mezi domy č. p. 3 a 47 a napáchala pouze drobné škody.
-Po tomto útoku se několik rodin rozhodlo opustit domovy a uchýlit se do lesů. Stavěli si tam přístřešky z klád a chvojí, někdy i zemljanky. Zbytky některých těchto úkrytů lze v lese najít dodnes.
-Do vesnice dopadlo i několik granátů, ale žádný z domů nebyl přímo zasažen. Jedna menší puma skončila v zahrádce u domu č. p. 1 – neexplodovala a byla zneškodněna až 10. května. Větší bomba dopadla na louku pod křížem na dolním konci obce.
-Další tragédie nastala 3. května, kdy sovětské dělostřelectvo ostřelovalo ustupující německý tank. Jeden z granátů zasáhl dům č. p. 137 (v té době ještě patřící k Vranovu). Zahynul majitel domu Jindřich Kuchta a dva uprchlíci z Brna.
-Dne 5. května se začal německý vojenský kontingent stahovat. Největší přesun proběhl v noci z 7. na 8. května. Vojáci ničili vše, co nemohli odvést, a ustupovali přes Šebrov dál na Lipůvku, Tišnov nebo Svitavy. V těchto dnech – od 7. do 9. května – prošly sousedním Šebrovem tisíce mužů, povozů, vozidel i obrněné techniky. Od 9. do 11. května pak tudy táhla sovětská a rumunská vojska.
-Německo oficiálně kapitulovalo 8. května a každé ozbrojené vystoupení po tomto datu bylo považováno za sabotáž.
-Dne 9. května vládla ve Vranově zvláštní atmosféra – ticho, napětí, slunečný jarní den. Lidé čekali, co se stane. Občas projel německý voják na motorce nebo koni. Kolem poledne dorazil z Lelekovic lehký německý tank se dvěma vojáky, kteří informovali, že od Jehnic postupují Rumuni. Tank pak odjel směrem na Šebrov.
-Němci mezitím podminovali a nařízli stromy podél silnice na Útěchov. Po poledni je vyhodili do vzduchu a cestu tak zcela zablokovali. Několik statečných občanů se snažilo tomu zabránit, ale neúspěšně.
-Kolem třetí hodiny odpoledne dorazily do obce první oddíly sovětské a rumunské armády – pěšky, na koních, na povozech. Před záseky se vojáci rozdělili – část šla lesní cestou kolem Chlumského hájenky na dolní konec, ostatní se snažili zátarasy obejít. Při tom byl jeden sovětský voják smrtelně zasažen palbou – pravděpodobně z oblasti myslivny nebo od cesty u dnešního dětského domova. Stříleli ustupující Němci, kteří pak prchli přes Žižkov na Šebrov, kde byli dopadeni.
-Kolem čtvrté hodiny odpoledne byl Vranov v rukou osvoboditelů. Lidé je vítali s radostí a úlevou. Vojáci byli zaprášení, prostě oblečení, vyzbrojeni puškami, samopaly a kulomety Maxim. I oni měli radost z konce války a touhu vrátit se domů. Jeden z nich však padl – jeho jméno zůstává neznámé. Na místě, kde zahynul, byl nejdříve postaven dřevěný kříž, později (roku 1973) nahrazen kamenným památníkem z Babího lomu podle návrhu architekta Josefa Opatřila. Památník je věnován jemu i padlým občanům Vranova.
-Obec byla uchráněna před většími boji – ležela totiž v tzv. „zemi nikoho“, mezi 40. sovětskou armádou na severu a 53. armádou na jihu.
-Po skončení války nastala doba nadějí a budování. Založen byl Místní národní výbor, jehož předsedou se stal Karel Řeholka z č. p. 5. Hned se začalo se správou zajištěného německého majetku. Ve Vranově působilo 16 členů Revoluční gardy, kteří měli spoustu práce – obcí procházely kolony vězňů, totálně nasazených i dalších lidí, protože vlaky jezdily z Prahy a Svitav pouze do Blanska.
+V dubnu 1945 dorazily do Vranova stovky uprchlíků z Brna a okolí. Někteří se uchýlili i do knížecí hrobky nebo na faru. Zároveň obec obsadili příslušníci německé divize „Hirsch“, kteří svévolně zabírali domy. Děla rozmístěná za vesnicí brzy objevilo sovětské letectvo, a tak musela být přesunuta. Ve škole vznikl lazaret, kde byli ošetřováni ranění z okolních bojů, 24 z nich zde zemřelo.
-Dne 26. května projel obcí prezident Edvard Beneš s manželkou Hanou a doprovodem – mířili do Blanska, odkud pokračovali vlakem do Prahy. Původní trasa měla vést přes Lipůvku, a tak prezidenta vidělo jen pár místních.
+Obyvatelé čelili nedostatku potravin, elektřiny i neustálému nebezpečí. Bombardování 27. dubna přineslo nejtragičtější chvíle – jedna bomba zasáhla dům Františka Opletala a zabila jedenáct žen a malé dítě. Následkem útoků se někteří obyvatelé ukryli v lesích, kde si stavěli přístřešky.
-Dubnové a květnové dny přinesly Vranovu mnoho těžkostí – shánění porodní asistentky bylo téměř nemožné, lidé trávili noci ve sklepích, zatímco jejich domy okupovali vojáci. Pohřby se konaly v noci, ranění museli být dopraveni až do Brna. Bunkry v lese se nakonec využily méně, než se čekalo, ale granáty dopadaly blízko. Vranovští byli svědky leteckých útoků na německé kolony přímo na silnici.
+V dalších dnech došlo ke granátovým útokům a 3. května zemřeli další tři lidé. Německá armáda se postupně stahovala, ničila vše, co nemohla odvézt, a pokusila se zablokovat silnice podminovanými stromy. Nakonec 9. května dorazily do Vranova sovětské a rumunské jednotky. Během jejich příchodu padl neznámý sovětský voják – na místě jeho smrti dnes stojí památník.
-Každý prožil konec války jinak. Mnozí si pamatují sovětského vojáka, který přišel ke dveřím, zeptal se: „German nět?“, napil se vody a pokračoval dál. Dnes válku připomíná už jen jeden výrazný kráter po bombě, stále patrný na louce v zatáčce pod „Matyldou“, za potokem.
+Vranov byl ušetřen velkých bojů, ale i tak obyvatelé zažili strach, chaos a ztráty. Po válce se ustavil místní národní výbor, začalo se s obnovou. V obci působila Revoluční garda, procházely tudy kolony osvobozených i navrátilců.
 == Zdroje ==