Adamovské strojírny

Budova ředitelství Adamovský strojíren

Adamovské strojírny byl strojírenský podnik působící v Adamově.

Historie

Průmyslová tradice v okolí Adamova je mapována již v době halštatské, kterou dokazuje archeologický nález kovářské železářské dílny v Býčí skále. Další archeologické nálezy mapují dobu největší éry rozkvětu Velkomoravské říše v 8. a 9. století. Zprvu se zde rozvíjela těžba železné rudy, která byla zpracovávána v místních vysokých pecích – jedna z pozůstalých v adamovském okolí je Stará huť. V jedné době se zde zpracovávala i litina. Existují důkazy, že zde kolem roku 1804 vznikly první lité medaile na Moravě. Dále se zde také zpracovávala měď.

Roku 1695 byly adamovské železárny pronajaty mikulovskému obchodníku S. Koppel Deutschovi za roční nájem 2 668 zl. a 40 kr. Ten držel podnik do roku 1701, kdy mu končila nájemní smlouva.

Druhý pronájem železáren byl roku 1806, kdy si jej pronajal správce hamrů Antonín Černý. Po dobu nájemní smlouvy platil 1 700 zlatých ročně.

V letech 1836–1848 se začal v Adamově nezvykle rozvíjet průmysl, čemuž také napomohlo vybudování železniční tratě Brno – Česká Třebová, která byla slavnostně otevřena 1. ledna 1849.

Vznik továren v údolí při toku Svitavy se datuje k roku 1862, kdy došlo k velké přestavbě tamních železáren a k vybudování strojírny na výrobu hospodářských strojů. Od roku 1870 se zde začaly vyrábět parní stroje, kotle, důlní zařízení, vodovodní zařízení a také zařízení pro mlékárny, cukrovary, lihovary, pivovary atd. V roce 1877 se tímto adamovské železárny přeměnily na strojírenský závod.

Pronájem železáren

V roce 1880 byl celý závod pronajat na 25 let firmě Märky-Bromovský-Schulz z Prahy. Výše nájemného byla stanovena pro rok 1880 na 8 000 zlatých, od roku 1881 do roku 1884 včetně na 10 000 zlatých, od roku 1885 do roku 1894 včetně na 12 000 zlatých, od roku 1895 do roku 1904 včetně na 15 000 zlatých. Další změna znamenala další výrobky jako např. zařízení pro výrobu střelného prachu nebo pušky pro císařskou armádu.

Kolem roku 1885 navázal s adamovskými železárnami spolupráci vídeňský konstruktér Siegfried Marcus. O dva roky později místní podnik začal vyrábět Marcusovi motory, jejichž výroba byla přerušena v roce 1893. Roku 1889 zde byl vyroben podle Marcusova návrhu automobil, první se spalovacím motorem v Rakousku-Uhersku.

Zaměstnanci společnosti Bromovský - Schulz & Sohr pobočky v Adamově

Marcusův automobil ve vídeňském Technickém muzeu

Po uplynutí 25 let nájemného královehradecká firma Bromovská, Schulz a Sohr adamovské strojírny od pozořického velkostatku koupila. Celý podnik, čítající takřka třicet výrobních a pomocných objektů, byl prodán za 480 000 rakouských korun.

Přeměna ve strojírenský podnik

K 1. ledna 1910 se tato firma sloučila s Pražskou akciovou společností zaměřenou na výrobu a stavbu železničních a silničních mostů, těžních věží a jeřábů. V roce 1911 následovala další fúze a vznik nového závodu s názvem Spojené strojírny, dříve Ruston, Bromovský, Ringhoffer.

Roku 1914 následovalo připojení adamovských strojíren k nově ustanoveným Spojeným strojírnám, a. s.

Dne 1. října 1918 koupila strojírny v Adamově rakouská Akciová společnost Daimlerových motorů Vídeň. Na základě nostrifikačního zákona ČSR převzala 1. ledna 1921 adamovský závod nově založená Akciová společnost pro stavbu strojů a mostů.

Po průmyslové krizi způsobené první světovou válkou v Adamově zaniká veškerý železářský průmysl i s drobným průmyslem. V roce 1928 zde Česká zbrojovka znovu obnovuje strojírenskou výrobu. Tu od 1. července 1929 převzali koncernové strojírny Novák a Jahn plzeňských Škodových závodů, poté co odkoupili 52 % akcií zdejší továrny. Roku 1933 byly strojírny začleněny přímo do koncernu Škodových závodů.

Podle smlouvy s ministerstvem obrany z roku 1928 byla adamovská továrna přeměněna na převážnou zbrojní výrobu. V továrně se začaly vyrábět výrobky pro československou armádu. Například pušky vz. 24.

Dalšími výrobky, které se v Adamově zkonstruovaly byly lokomotivy E 423.001 a 002 (vyrobeny v letech 1927 - 1928) a lokomotivy 423.051 až 055 a 056 až 063, či parní nákladní automobil Adamov-Garrett, námořní jeřáb pro zatížení 240 tun a maximálního zdvihu 64 metrů, který sloužil k vyzvedáváním potopených ponorek apod. Ze závodu také vycházelo zařízení pro první československou továrnu na výrobu penicilínu.

Druhá světová válka

Po 15. březnu 1939 byl adamovský závod začleněn ke koncernu Reichswerke Hermann Göring. Charakter výroby byl zachován a od roku 1943 docházelo k výstavbě nových hal o ploše větší, než byla plocha dosavadní továrny. V dubnu roku 1945 zde pracovalo okolo 6 tisíc osob. Ke konci války dochází ke zničení výrobních budov závodů – bylo zničeno přes 60% budov.

V prosinci 1945 došlo ke znárodnění obnovené Akciové společnosti, dříve Škodovy závody v Plzni. K 1. lednu 1950 byly Škodovy závody, n. p. rozděleny do 7 samostatných podniků. Jedním z nich byla také strojírna v Adamově. Od 1. května 1952 nesla nový název – Adamovské strojírny, národní podnik. V té době měly strojírny 5 pobočných závodů ve Zvikově, Dobrušce, Dubnici nad Váhom, Humpolci a v Novém Boru.

Od roku 1953 se zde začínají vyrábět polygrafické stroje a čerpací a měrná technika. Těžké strojírenství, zejména železniční a silniční mosty, parní a pontonové elektrické jeřáby byly postupně z výrobního programu Adamovských strojíren vypuštěny a byly nahrazeny přísně tajnou zbrojní výrobou. V prvním čtvrtletí roku 1957 bylo v Adamovských strojírnách dohotoveno několik prototypů náramkových hodinek. Nebylo však rozhodnuto o jejich další velkovýrobě. Velké úspěchy se dostavily v šedesátých letech, kdy se vývojem řady tiskařských strojů Romayor dostává k prodejnosti na trzích v USA, Kanadě, Sovětském svazu či Japonsku.

Úpadek

Jižní část areálu Adamovských strojíren

Od 1. května 1992 byly Adamovské strojírny přeměněny na akciovou společnost se závody v Adamově a Blansku. Ostatní závody byly od společnosti odděleny. K 1. lednu 1993 byly založeny dceřiné společnosti ADAST SYSTEMS, a. s. a Adast Blansko. Postupem času se firma díky nepříznivým ekonomickým podmínkám potácela stále blíže bankrotu a 8. března 2002 byl vyhlášen konkurz. Celkový dluh strojíren dosáhl 1 miliardy. V lednu 2003 Adast odkoupila za 85 milionů slovenská firma Penta a stala se tak jediným vlastníkem. K 18. únoru 2008 Penta prodala 100 % akcií pražské společnosti J 23. Po zhoršující se situaci, kdy zaměstnanci neobdrželi mzdu za únor 2009 byl z jejich strany podán na společnost insolventní návrh. V květnu roku 2009 zastavil Adast výrobu a firma vstoupila do likvidace.

Pobočné závody

• Nový Bor 1950 – 1955 (58)
• Humpolec 1952 – 1965
• Dobruška 1958 – 1992
• Polička 1956 (58) – 1992
• Cvikov 1958 – 1992
• Dubnica nad Váhom 1958 – 1968
• Blansko 1963 – 1992
• Hynčice 1988 – 1991.

Znak strojíren

V době, kdy adamovské strojírny patřily pod Škodovy závody z Plzně, bylo používáno jejich logo, tedy okřídlený šíp s pěti-třípérovou stylizovanou perutí. Po odluce závodu v roce 1952 byla používána do roku 1956 pěticípá hvězda umístěná v ozubeném kole. Toto logo však naráželo na některé problémy při registraci, především pak na ten, že pěticípá hvězda byl výsostný znak používaný k označování vozidel některých zemí.

Proto bylo rozhodnuto o vytvoření znaku nového. Vypracování návrhů bylo zadáno současně několika výtvarným umělcům, kteří vypracovali 80 návrhů. Z tohoto počtu bylo vybráno, na doporučení odborníků Československé obchodní komory, Úřadu pro vynálezy a společnosti KOVO, 12 návrhů, které byly vráceny příslušným výtvarníkům k přesnějšímu propracování.

Těchto 12 návrhů bylo pak předloženo podnikovému ředitelství, které rozhodlo, aby zvláštní komise zastoupená závodním výborem ROH, hlavním inženýrem, hospodářským náměstkem, hlavním konstruktérem, vedoucím právního oddělení, odbytu, technického rozvoje a vedoucím normalizace, posoudila návrhy a rozhodla s konečnou platností o novém továrním znaku.

Komise, která se sešla v prosinci roku 1956, rozhodla pro znaky: štít se šipkou a ozubením v kruhu, štít v kruhové šipce, dva válce s archem papíru v trojúhelníku a slovní značka ADAST.

První znak, tedy štít se šipkou a ozubením v kruhu byl vybrán pro označování všech tiskopisů a výrobků, jako celých zařízení, strojů, nářadí a pod., a to buď samostatně ve spojitosti se zkratkou podniku, či jeho celým zněním.

Druhý znak, štít v kruhové šipce, byl vybrán pro případy, že v některých zemích by byl vzneseny námitky proti prvému znaku. Třetí znak, válců s archem papíru v trojúhelníku, se používalo výhradně pro Zetaprintony tam, kde neprošel ani jeden předchozí znak. Symboly, které tvoří především první znak jsou:

• kruh - symbol přesnosti
• ozubení - symbol strojírenství
• šipka - symbol rychlosti (pohybu)
• štít - symbol ochrany

Taktéž byla vydána norma, která stanovovala rozměry, v jakých se znaků smělo používat. Celkem to bylo 13 velikostí, kde nejmenší byla 3 mm a největší 1000 mm. Barevné řešení bylo červeno-bílé, modro-stříbrné či černo-bílé. Autorem hlavního znaku je Jaromír Kostelecký z propagačního oddělení Adamovských strojíren, tentýž autor, který navrhl adamovský znak.

Zdroje

• HANZLÍK, R. Za čest nového továrního znaku v Směr, 18. ledna 1957, roč. IX., č. 3. Adamov: Adamovské strojírny., s. 1.
• HRADECKÝ, Jindřich. Čtení o Adamovských železárnách a strojírnách v Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1957, roč. I, č. 1. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s. 2-9.
• Bez uvedení autora. Adamovské železárny v Vlastivědné zprávy z Adamova a okolí, 1960, roč. IV, č. 1. Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek. s. 2-8.
• KREPS, Miloš. Dějiny adamovských železáren a strojíren do roku 1905. Brno : Blok, 1976. s. 254.
• SOUCHOPOVÁ, Věra, MERTA, Jiří, TRUHLÁŘ, Jiří, BALÁK, Ivan a ŠTEFKA, Leoš. Cesta železa Moravským krasem. Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. s. 109-111.
• CHARVÁT, Jan. Adamov: od hamru po tiskařské stroje [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z: Adamov: od hamru po tiskařské stroje
• CHARVÁT, Jan. Adamov: tavba v pecích ustoupila výrobě strojů [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z: Adamov: tavba v pecích ustoupila výrobě strojů
• CHARVÁT, Jan. Adamovské strojírny proslavily mosty i lokomotivy [online]. [cit. 2013-08-23]. Dostupné z: Adamovské strojírny proslavily mosty i lokomotivy