Vranovsko-křtinský lichtenštejnský areál byl krajinný celek rozkládající se mezi obcemi Vranov a Křtiny v prostoru dnešních okresů Brno-venkov a Blansko. Vznikal na přelomu 18. a 19. století z iniciativy rodu Lichtenštejnů, kteří zde vlastnili pozořické panství.
Historie
Počátky budování tohoto areálu spadají do období 90. let 18. století, tedy v době, kdy pozořickému panství vládl Alois I. Josef Lichtenštejn (1759–1805). Po jeho smrti pokračoval v díle jeho bratr Jan Josef Lichtenštejn (1760–1836).
Popis areálu
Přirozená přístupová cesta do areálu vedla od Vranova, kde se nacházela Lichtenštejnská rodinná [[Lichtenštejnská hrobka |hrobka]], která v letech 1819–1821 prošla přestavbou podle návrhu Josefa Františka Engela. Hrobka byla obohacena o vlastní vstup v antickém pojetí. Z Vranova pokračoval návštěvník ke stavbě nazývané Kolonáda. Odtud se otevíral výhled do svitavského údolí a na Adamov v něm, jeho zámek a severněji umístěný Nový hrad.
Po sestoupení do údolí mohl turista po návštěvě zámecké zahrady a samotných adamovských železáren pokračovat přímo do Křtinského údolí, nebo proti proudu Svitavy dojít k Novému hradu, který byl zahrnut do parkových úprav. Zde byla v letech 1800–1806 zvýšena hradní věž, která měla příchozímu nabídnout možnost dalekého výhledu. Mezi Adamovem a hradem se rozkládala zámecká obora.
V samotném Křtinském údolí se nacházela Stará huť, u které se taktéž cestoval mohl zastavit a obdivovat výrobní budovy. Tyto na něj musely působit velkým dojmem. Nad Starou hutí se mohla nacházet i umělá zřícenina, kterou dokládají zbytky brány, která se na místě prokazatelně ještě v druhé polovině 20. století nacházela.
Cesta dál by návštěvníka zavedla k první zpřístupněné jeskyni v údolí – Jáchymce. Tato byla těžkým zásahem zprůchodněna. Pod jeskyní se nacházelo jezírko s ostrůvkem, na kterém se zájemci mohli povozit na loďkách.
Od Jáchymky vedla cesta k Býčí skále, kde provázeli místní za pomocí loučí. Na skále nad jeskyní byla umístěna dřevěná vyhlídka. Tato se nedochovala a nyní ji připomínají pouze pozůstatky v terénu. Po Býčí skále mohl návštěvník pokračovat dále na východ ke Kostelíku. Druhá průchozí jeskyně, která nese název po podobnosti s církevní stavbou, se nachází ve svahu nad Křtinským potokem. Cesta ke Kostelíku od Býčí skály byla upravena pro povozy, v samotné jeskyni se kočár otočil a pokračoval buď zpět ke vchodu Býčí skály nebo upravenou cestou nad Býčí skálu, kde stávala zmíněná vyhlídka a dále k současné Kočárové cestě.
Pěší turisté prošli Kostelíkem a pokračovali cestou, která je zavedla zpět na dno údolí. Klikatící se potok, který kopírují okolní roklinky, vede kolem jeskyně Výpustek, která byla taktéž uměle upravována pro pohodlnější přístup. Údolí za Výpustkem je uzavřeno obcí Křtiny, která se pyšní kostelem Jména Panny Marie. Tento se stal poutním místem, kam přicházelo tisící poutníků ročně. Zároveň se jedná o poslední zastavení v areálu.
Současnost
Prozatím nebyly o tomto areálu nalezeny žádné přímé písemné doklady, avšak dochované pozůstatky vypovídají o jeho unikátnosti. Byť areál jako takový již zanikl, místo je stále vyhledáváno množstvím turistů. Část Adamov–Křtiny tvoří tzv. střední část Moravského krasu, ve kterém jsou dochovány volně přístupné jeskyně Jáchymka a Kostelík, jednoročně otevřená Býčí skála a od roku 2007 zpřístupněnou jeskyní Výpustek.
Celý prostor se taktéž nachází v prostoru spravujícím Školním lesním podnikem Masarykův les, který od svého vzniku na vlastních pozemcích buduje tzv. Lesnický Slavín.
Zdroje
- BUDIŠ, Jaroslav a kolektiv. Adamov. Adamov: Město Adamov, 2014. s. 119-121.
- GOLEC, Martin. Vranovsko-křtinský lichtensteinský areál v Acta Musei Moraviae, Scientiae Sociales, 2014, č. 2. Brno: Moravské zemské muzeum. s. 235-250.