Průběh druhé světové války v Habrůvce, která probíhala v od 1. září 1939 do 8. května 1945.
Průběh
Při všeobecné mobilizaci v roce 1938 narukovalo z Habrůvky přibližně 20 mužů. Většina ostatních zůstala v průmyslových závodech, například ve Zbrojovce v Brně, v Adamově a dalších zbrojařských podnicích, kde byli tzv. reklamováni. Po mnichovském diktátu se část vojáků vrátila domů do šesti týdnů, někteří až těsně před koncem roku.
Politický a společenský život se změnil. Politické organizace byly rozpuštěny, činnost Sokola zastavena a jeho majetek zabaven, pokud nebyl ukryt.
Po obsazení a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byli na nucených pracích z Habrůvky nasazeni:
- Antonín Gric (č. 62)
- Leonard Hrazdíra (č. 98)
- Rudolf Musil (č. 95) – v důsledku nasazení přišel o oko.
Navzdory tvrdým podmínkám vznikl v roce 1942 v Habrůvce spolek „Rozkvět“. Spolkovou místností se stal obecní hostinec, přejmenovaný během okupace na „Kocandu“. Spolek sdružoval dělníky z Habrůvky, pracující v Adamově. Jeho cílem byla propagace české písně a pietní vzpomínky na české buditele. Schůze se svolávaly pomocí plakátu se znakem R+K a dvěma čísly – jedno označovalo den, druhé hodinu. Ani gestapo neodhalilo, co značení znamená.
Životní podmínky se po atentátu na Heydricha v květnu 1942 výrazně zhoršily. Obzvláště silně na obyvatele zapůsobila zpráva o popravě Františka Hlouška v Hradci Králové.
Navzdory útrapám – vysokým zemědělským dodávkám, omezení domácích porážek, nedostatku základních potravin, rekvizicím vojáků, přísné kontrole mletí, nucenému nasazení – se ve vsi našlo jen minimum lidí, kteří by okupanty podporovali.
Nedošlo k udáním, lidé si důvěřovali a pomáhali si. Velký dík patří tehdejšímu obecnímu výboru, zejména tajemníkovi, řídícímu učiteli Bohuslav Jagošovi, který i za okupace nebojácně pomáhal obyvatelům.
Za odbojovou činnost byl zatčen Oldřich Opletal (č. 62), který ukrýval dva ruské partyzány – letecké důstojníky – a vedl je přes Buchlov na Slovensko. Následně byl odsouzen a vězněn na Pankráci. V roce 1945 se zapojil do bojů na barikádách v Praze.
Po skončení válečných operací nastal pohyb obyvatelstva. Do Habrůvky se přistěhovalo osm rodin z Vyškovska, které byly v roce 1943 násilně vysídleny kvůli zřízení vojenské střelnice.
Dne 14. března 1945 byl Gestapem zatčen, za účast odboji, spojení s partyzány, přechovávání ruských důstojníků, ředitel Bohuslav Jagoš. Byl internován v koncentračním táboře, kde se dočkal konce války a dne 16. května 1945 se vrátil do obce.
V okolí Habrůvky, Jedovnic, Rudice a Adamova působili jako partyzáni dva místní občané – František Korbička (z čísla 10) a Josef Hloušek (z čísla 59). Odzbrojovali jednotlivé německé vojáky, zneškodnili blokleitera J. Bezděka a nakonec byli při přechodu fronty dne 7. května 1945 zastřeleni u tzv. babického chodníku. Na tomto místě jim byl po válce postaven pomník. Pohřbeni jsou na křtinském hřbitově.
Padlí a zemřelí v souvislosti s válečnými událostmi
Během druhé světové války zemřeli tito Habrůvečtí občané:
- František Hloušek (č. 22) – zastřelen v Hradci Králové během heydrichiády.
- Jaroslav Hloušek (č. 64) – zahynul při bombardování v Německu.
- Josef Teplý (č. 86) – umučen v koncentračním táboře Mauthausen.
- František Troneček – nasazen na práce v sirných dolech, kde zemřel.
- Rosalie Drahovzalová (č. 94) – zabita střepinou dělostřeleckého granátu na konci války.
- František Korbička (č. 10) a Josef Hloušek (č. 59) – zastřeleni Němci při přechodu fronty k Rudé armádě.
- Ludvík Beránek (č. 102) a Bohumil Grund (č. 32) – rovněž padli v závěru války.
Zdroje
- MALÍK, Michal, ŠTIPL R., ŽERNÍČKO M., HLOUŠKOVÁ J., KARTOUS Fr., MATĚJÍČEK R., MEJZLÍK Zd.. Habrůvka: historie : [sborník]. Habrůvka: Rada místního národního výboru v Habrůvce za spolupráce Historicko-vlastivědného kroužku ZK ROH Adamovských strojíren, 1971, s. 19. Dostupné také z: [1].