Paulinka

Huť Paulinka v roce 1850

Pozůstatky výrobních objektů z původní hutě v roce 2012

Paulinka byl železářský komplex na okraji Arnoštova údolí na pravém břehu Svitavy, jejíž energii využívala.

Historie

Huť, kterou Karel Reichenbach (1788–1869) na své mapě blanenského okolí nazývá jako huť Pavlína, byla vystavěna na původním místě mlýna u ústí říčky Punkvy do Svitavy. Ten byl v letech 1699 a 1700 přebudován majitelem panství A. Gellhornem na hamr. V roce 1846 jsou zmiňovány čtyři zkujňovací výhně, roku 1866 pak již šest výhní. Dále zde byla 4 hamerská kladiva chvostového typu, u tří z nich byla kostra litinová, poté dvě dřevěná a dvě litinová vodní kola na spodní pohon o průměru 10 stop (3,6 metru). V roce 1893 zde byl instalován parní buchar. Roku 1897 bylo původních pět vodních kol nahrazeno Francisovou turbínou, která byla roku 1932 vyměněna za Kaplanovu turbínu k výrobě elektrické energie. Na konci 19. století byl objekt využíván jako slévárna a od počátku 20. století jako strojírna. Huť pojmenována podle kněžny z Auerspergu, manželky Karla Josefa ze Salmu.

Z objektu se do dnešních dnů zachovaly haly s průčelími s klasicizující profilací.

Zdroje

• JAROŠ, Jiří. Slovník technických památek Blanenska. Blansko: Muzeum Blansko, 2000, s. 23.
• SOUCHOPOVÁ, Věra, MERTA, Jiří, TRUHLÁŘ, Jiří, BALÁK, Ivan a ŠTEFKA, Leoš. Cesta železa Moravským krasem. Blansko: Svaz obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. s. 74-75.
• SMETANA, Lukáš. Muzejní prezentace historie železářství v Moravském krasu. Brno: Bakalářská práce, 2005. s. 44.