 |
Jan Svoboda (20. října 1911 v Adamově – 13. června 1986) byl adamovský pracovník Adamovských strojíren a politický vězeň.
Životopis
Jan Svoboda se narodil 20. října 1911 v Adamově v manželství Františka Svobody, rodině šéfmontéra v místní továrně, a Boženy, rozená Pluhařové. Měl dvě sestry – Boženu, provdanou Stránskou a Josefu, provdanou Labudkovou) a bratra Františka, kterého se sebou do rodiny přivedl otec po ovdovění z prvního manželství.
Jan Svoboda se od mládí aktivně věnoval kulturnímu, společenskému, sportovnímu a hlavně politickému životu. Přestože pracoval v náročné profesi soudního úředníka v Brně, angažoval se velmi intenzívně v Sokola a národně socialistické straně v Adamově a v Brně. Zde zastával významné funkce zvláště po druhé světové válce. Dne 10. května 1945 byl zvolen do poválečného obecního zastupitelstva v Adamově. V adamovském Sokole byl zvolen v nově ustanoveném výboru coby I. místopředseda.
Po únoru 1948 byl sledován státní bezpečností a v říjnu téhož roku zatčen. Přestože o této možnosti věděl a měl možnost emigroval, vlast nikdy neopustil. Souzen byl v procestu s tzv. Posedníkovou skupinou v Brně, kde byl odsouzen na deset, později na dvacet let na základě zákona o podvracení republiky. Vězněn byl na Mírově, v Plzni na Borech, v uranových dolech v Příbrami, Milíně, ve Valdicích a v Litoměřicích.
Propuštěn byl v rámci amnestie v roce 1961. Přestože se po krutých útrapách a fyzickému týrání vrátil z vězení s podlomeným zdravím, dokázal složit státní zkoušky z francouzštiny, která byla jedním z jeho největších koníčků a také z němčiny. Po příchodu z vězení a později i v důchodu pracoval v Královopolské strojírně v Brně jako vazač na jeřábu. V roce 1968 bylo zahájeno jeho rehabilitační řízení, které však bylo po vstupu vojsk Varšavské smlouvy zastaveno. Rehabilitován byl v plném rozsahu až posmrtně usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 1990.
Jan Svoboda prožil, s výjimkou doby věznění, celý život v Adamově, kde bydlel poblíž nádraží, u Šmerků. Měl rád procházky do okolních lesů většinou za doprovodu jeho věrného psíka Punti a věnoval velkou péči svým dvěma vnukům. Přes několikeré osobní pozvání se mu bohužel nesplnilo jedno z jeho největších přání navštívit Francii, jejíž řeč a kulturu měl tak rád. Nedostal totiž nikdy, ani jako důchodce, tehdy nutnou výjezdní doložku.
Zemřel 13. června 1986.
V roce 1994 při příležitosti 30. výročí povýšení Adamova na město bylo Janu Svobodovi in memoriam uděleno čestné občanství města Adamova.
Zdroje
- Fotokronika města Adamova rok 1994.
| Čestní občané Adamova |
|---|
| 1862 František Palacký – František Ladislav Rieger – Alois Pražák • 1946 Jan Bezchleba • 1948 Klement Gottwald • 1994 Jan Svoboda – Josef Valenta – Adolf Kopecký – Zdeněk Kroupa • 2001 Jaroslav Zelík • 2004 Miloslav Kopecký – Josef Drbal • 2008 Josef Chalikov – Miroslava Kejíková – Eliška Nováková • 2014 Jindřich Svoboda – Jaroslav Šťastný – Richard Beránek • 2018 Jaroslav Budiš – Jiří Kaňa • 2024 Jana Burianová |