Konec druhé světové
války v Adamově a okolí
Po většinu doby války se Adamovu vyhnuly
válečné útrapy. Přestože z Anglie byly několikrát vyslány k
Adamovu spojenecké letouny, v členěném terénu svůj cíl
nenašly. Ani očekávaný urputný boj o Adamov se nekonal. Rudá
armáda, vědoma si nebezpečí ve svitavském údolí, snažila se
celou oblast spíše obkleštit.
Situaci v místním závodě popisuje kronikář:
Tuto dobu, těsně před koncem války si dobře zapamatují
zejména místní Škodovy závody. Ustupující Němci, a to jak
civilisté, tak i později vojsko vykradli všecky zásoby
určené pro dělníky. Co sami nepobrali rozebrali si místní
občané. Bylo toho moc málo, co němci zanechali, ale mělo to
bohužel nepěknou odezvu. Tímto, poměrně omluvitelným
rozebráním potravin, jihž byl nedostatek, byl dán signál k
obecnému vtrhnutí nezodpovědných živlů do závodu, který byl
z nepochopitelných důvodů českým vedením závodu opuštěn, a
všecky brány závodu dokořán zůstaly otevřeny. Občané,
jejichž nervy byly vydrážděny očekáváním boje a válečných
hrůz, které byly takřka přede dveřmi, vtrhli do závodu jindy
tak úzkostlivě hlídaného štábem ozbrojených „werkšuců“ (Werkschütz
- ochrana závodu) a odnášeli odsud vše, co se vzít dalo. V
tomto vykrádání závodu měli prim zejména občané z blízkého
(i vzdálenějšího) okolí, kteří na vozech odváželi i menší
stroje, dále motory, celé kupy různého nářadí, měřící
přístroje, mikrometry, kancelářský nábytek (stoly, židle a
skříně) dílenské zařízení, kancelářské potřeby a papír,
provazy, lana a řetězy, benzin, olej, petrolej, barvy a
laky, čistící potřeby (kartáče a pometla), hřebíky, šrouby,
dráty, plechy, prkna, trámy, pletivo, uhlí, brambory a j.,
zkrátka vše, co odnést dalo. Hrozný byl pohled do dílen,
skladů a kanceláří, kde se vše válelo v jedné směsici s
úlomky rozbitých strojů, zdiva a skla. Vyházené, rozbité a
převrácené regály skladů, vypáčené stoly a skříně kanceláří,
vypuštěné hasící přístroje, rozbité sudy se zelím, sklenice
s rajčaty a okurky, rozbité a ušlapané krechty brambor a
rozházené hromady uhlí na nádvoří továrny, to vše skrývalo
hrůzný obraz zkázy, způsobený ne nepřítelem, ale vlastními
lidmi. - Podle názoru současníků mělo zůstat české vedení
závodu na místě, uzavřít závod a nikdo by se byl ani
neodvážil vstoupit do závodu, tím méně z něho něco odnášet.
Když ale zůstaly všechny dveře dílen a kanceláří po celý čas
otevřeny, nelze se divit, že se toho zneužilo k vykrádání a
zhanobení závodu.
Další velikou pohromou pro závod bylo zničení strojů v
dílnách: Téměř všecky obráběcí i pomocné stroje závodu,
soustruhy a revolvery, frézy, brusky a vrtačky, motory
transmisní, stroje svařovací, měřící a zkoušecí aparáty,
turbiny, kompresory a jiné stroje byly opatřeny náložemi a
rozbity. Detonacemi byly přirozeně poškozeny také dílny a
kanceláře, výdejny nářadí, stěny a střechy budov a rozbity
všechna okna. (Pamětní kniha obce Adamova, s.
161-162)
Jak předchozí citace popisuje, byl dne
14. dubna vypracován plán celkové destrukce závodu. Jak
Valášek ve své práci Adamov v boji proti fašismu a za
vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí
píše, byli jeho strůjci Orlamünder, Richter, Neukirch a dr.
Kinne.
Dne 18. dubna spěšně uprchli ze závodu civilní zaměstnanci
německé národnosti, společně s rodinami zabavili v závodě
všechna vozidla, naplnili je zásobami z dělnických jídelen a
Skalního sklepa a opustili obec.
O dva dny později přišly do Adamova první vojenské
skupiny ustupující od Brna. Jednalo se o tzv. speciální
zbraně. Jednotky se zde ubytovaly. Vozy s potravinami,
municí a výzbrojí rozestavily po ulicích, před domy, do
zahrad - koně ustájily ve větších místnostech jako např. na
Sokolovně, v čekárně na nádraží, v kancelářích a dílnách. Na
Horce a u nádraží rozestavěly děla, na cestách v okolí
Adamově budovaly záseky, kulometná hnízda a tankové pasti.
Od 22. dubna byla obec bez elektrického proudu.
25. dubna byl proveden první nálet tří ruských letounů na
Adamov. Při tomto náletu vyhořela dřevěná budova mzdové
účtárny. Nálety se stávaly častěji.
Při jednom z dalších náletů zahynula i jediná adamovská oběť
druhé světové války - František Macháček. V ulicích padlo
také několik německých vojáků, kteří byli pohřbeni na místě
smrti, u kostela nebo na hřbitově. Dle plánů Rudé armády měl
být Adamov obchvatem vzat do kleští a následně obsazen
útokem.
8. května navečer bylo oznámeno stanné právo, zákaz pobytu
na ulici, starosta obce Jen Melč byl zatčen. Kolem půl páté
ráno druhého dne byly vyhozeny do vzduchu všechny tři mosty
přes řeku Svitavu, ale i mosty v okolí Adamova, zapálena
administrativní budova (číslo
popisné 87) a zničena elektrocentrála. Brzy ráno
obec Němci opustili. Kolem poledne se v Adamově objevil
první sovětský vojín, který přijel od
Střelčí. Následovala
jej kolona Rudé armády.
Místní obyvatelstvo společně s ženisty se dalo okamžitě do obnovování
zbořeného železničního mostu. Vojáci jej poté překročili a
pokračovali v pronásledování Němců směrem k Útěchova.
Vyhořelá administrační budova strojíren - Bílý dům (autor
neznámý)
Zničené mosty přes řeku Svitavu (autor neznámý)
První sovětští vojáci na koních v Adamově (autor neznámý)
Vzpomínky pana Konečného otištěné v podnikovém časopisu
Směr:
Začalo to vlastně koncem dubna. 25. dubna osvobodila
Sovětská armáda Brno a zároveň podnikla po průzkumu letecký
nálet na Adamov, kde v tu dobu byly ještě umístěny
Schörnerové "jelení divise".
Fronta se ustálila u Babic, kde se po celých 14 dnů
bojovalo. A tu vzpomeňte se mou, jak všichni občané Adamova
žili po plných 14 dnů ve sklepích, nebo v jeskynních v lese.
Tímto zdržením fronty utrpěl Adamov velký ztráty
hospodářské, zvláště byl postižen náš závod, když po celých
posledních 14 dnů Němci ničili v závodě stroje i jiný
hospodářský majetek.
Byly zničeny všechny stroje v oddělení VK, ST I, NA a na
nynějším ZN I. Svou práci prováděli Němci důkladně. Pod
jednotlivé stroje umísťovali nálože a zničili tak vše, co
se dalo, aby závod nebyl schopen další výroby.
Ilegální skupina KSČ čítala v Adamově čtyři muže, kteří
neměli k disposici žádné zbraně a museli nečinně přihlížet k
řádění těchto barbarů. Snažili jsme se aspoň proniknout přes
frontu, abychom spolu se Sovětskou armádou pomohli bojovat a
zachraňovat to, co se ještě zachránit dalo.
S úzkostí jsme sledovali rabování i některých našich občanů
v závodě. Snažili jsme se najít elektrické vedení od
podminovaných dvou mostů přes řeku Svitavu, a to jak
železničního, tak i krásného železobetonového dopravního
mostu.
Dnes vzpomínám těchto chvil společně s manželkou, která byla
v tu dobu zaměstnána jako školnice na bývalé újezdní škole,
kde jsme bydleli. Měli jsme příležitost sledovat jednání
hitlerovců, kteří byli v tu dobu ve škole ubytováni a kterým
škola sloužila jako nástupní stanice ke střídání jak na
frontu k Babicím, tak i na druhou stranu na Útěchov.
V první květnové dny byla jejich tak zvaná "bojová morálka"
docela ve "psi", a byli svými veliteli udržováni jenom
pohrůžkou zastřelením. Bylo jasně vidět, že už to dlouho
nevydrží.
Konečně 8. května navečer bylo ohlášeno stanné právo, zákaz
pobytu na ulici, starosta obce, soudruh Melč, byl vzat do
vazby jako rukojmí a k ránu o půl páté byly vyhozeny do
vzduchu oba mosty přes řeku Svitavu, která se nám nepodařilo
zachránit. Naše administrativní budova polita benzinem a
zapálena. Elektrická centrála byla rovněž zničena.
Uspokojeni tímto řáděním pod tlakem postupující Sovětské
armády, konečně se dali Němci na ústup. Od této chvíle byly
oči nás všech – upřeny k Babicím – a každý se snažil být
první, kdo ohlásí ostatním: "Vidím rudoarmějce!"
Dopoledne jsme pro pořádek zajišťovali strážnou službu "Rudé
gardy". Konečně – konečně, po několikati hodinách toužebného
čekání asi o půl jedné hodině odpoledne vidím směrem od
Střelčí přijíždět na konci prvního Rudoarmějce – mladého,
krásného člověka, s první rudou hvězdou na čepici –
kapitána.
Stavím se do pozoru a zdravím:
"Zdrávstvujtě továryš"
A slov bylo málo pro to, co všechno chtělo v tu chvíli srdce
prvníma bratru říci.
"Zdrávstvuj!" – odpovídá, ale není ještě čas na řeči, třeba
činů a tak i další slova milého sovětčíka – bystro nádo
mosty robit – nám jasně říkají, že je nutné dát se všichni
dohromady a pomoci k nejrychlejšímu postupu Sovětské armádě
a že teprve potom, až poslední Němec bude vyhnán z naší
vlasti, teprve potom bude čas k vřelým slovům díků, kterými
jsme byli tak přeplnění.
Uvědomili jsme si to všichni. A ten elán, se kterým jsme
začali opravovat železniční most – ten byl opravdu tím
nejlepším přivítáním Sovětské armády. Však už byl nejvyšší
čas. Sovětská vojska se přihnala opravdu jako vítr přes
Adamov po zhruba opraveném mostě a dále pokračovala v
pronásledování Němců směrem na Útěchov. Ani jsme nestačili
odpovídat na otázky: "Kde Germanec a Vlasovec?"
A pak dny, které od začátku roku do 8. května nám trvaly tak
nekonečně dlouho – letěly doslova jako voda při práci na
odstraňování škod napáchaných válkou. Vždyť od svítání do
setmění zdál se každý den tak krátký...
Léta prošla – zacelily se rány zasazené válkou našeho
hospodářství, žijeme krásným, šťastným a radostným životem.
Nikdy však nezacelí se v našich srdcích bolest nad ztrátou
tolika životů našich sovětských bratří, kteří přišli včas –
a obětovali své životy za to, abychom my mohli žít.
S kytičkou v ruce přistupujeme k Vašim hrobům 9. května.
Bratři po krvi, bratři myšlením, bratři srdcem – máme Vás
rádi!
Konečný (Směr, 8. května 1959)
Následující dny po 8. květnu již započaly
odklizovací a obnovovací práce. Dne 8. června byla zvolena
osazenstvem nové definitivní závodní rada. Předsedou byl
zvolen Josef Řehák, soustružník. Národním správcem závodu
jmenován inž. Václav Beneš. Závod též vyzval bývalé
zaměstnance, aby do 23. června ohlásili všechny závažné
stížnosti, týkající se trestních nebo odsouzeníhodných
protinárodních nebo protisociálních činů zaměstnanců továrny
za doby okupace či před ní.
V továrně byl stanoven termín 16. června, kdy se mohou
zaměstnanci přihlásit u zaměstnavatele. Ti kteří tak
neučinili, byli považováni za propuštěné. Přihlášeným
zaměstnancům byla vyrovnána přetržka v nemocničním
pojištění. Konec války v okolních obcích
Obřany:
Dne 25. dubna 1945 kolem 16. hodiny tuto městskou část Brna
obhlíželi průzkumníci Rudé armády. V tutéž chvíli sovětská
vojska postupovala od Obřan, přes Hády k železničnímu mostu
přes Svitavu u prvního tunelu. Následně tento most
překročili a pokračovali Mlýnským nábřežím a Žleby hlouběji
do Obřan. Před 17. hodinou téhož dne dojely sovětské tanky
na dolní část Sokolské ulice, zatímco další postupovaly
vzhůru Kmochovou a Faulhaberovou. Před osmou hodinou večerní
Rudá armáda obsadila i návrší nad Bílovickou ulicí, čímž
byly Obřany zcela osvobozeny. Během osvobození Obřan padlo
65 Rudoarmějců. Bílovice nad Svitavou:
Německá armáda ustupovala od Brna svitavským údolím, v
Bílovicích nad Svitavou již v dubnu 1945 byly vytvořeny tři
zátarasy, které neumožňovaly průjezd armády z Bílovic do
Řicmanic. První byla v údolí Kuního potoka u Myslivny Lišky
Bystroušky. Druhá stála na silnici mezi Sokolovnou a
kapličkou. Třetí pak stála přímo na silnici vedoucí z
Bílovic do Řicmanic.
Přímo do Bílovic se začali stahovat brněnští obyvatelé,
kteří tu nacházeli úkryt před bombami, které dopadaly na
jejich město. Samotní bílovičtí si začali v okolních lesích
(Čertovka, vodovodní tunel u ozdravovny apod.) stavět
zemljamky, které se při nejhorším chystali obsadit.
Mezi 23. a 25. dubnem byly vyhozeny do povětří železniční
mosty mezi Brnem a Bílovicemi. Od 23. do 25. dubna
projížděla Bílovicemi německá armáda do Brna. 25. dubna
došlo k prvnímu bombardování v Bílovicích, letci shazovali
pumy na zmíněnou německou kolonu. Následující den začala
sovětská armáda od Hádů odstřelovat prostor Bílovic. Toto
odstřelování pokračovalo do 29. dubna. Při tomto
odstřelování zemřelo 11 lidí a třetina budov byla poškozena.
Při dělostřeleckém odstřelování byl 29. dubna zasažen
zaminovaný most u Sokolovny. Tento vyletěl do povětří.
Večer tentýž den začali Němci rychlý ústup na Adamov. Od
půlnoci začala půlhodinová palba ruských dělostřelců na
Bílovice. Ve tři hodiny se v obci objevil první ruský tank. V
pondělí 30. dubna procházely obcí vyčišťovací jednotky.
Po příchodu sovětských jednotek do obce začalo obec naopak
od Babic postřelovat německé dělostřelectvo.
Babice nad Svitavou:
Fronta se u Babic zastavila dne 1. května 1945 večer.
Osvobození obce proběhlo teprve 9. května v 5 hodin ráno. V
předchozích bojích padlo 13 rudoarmějců a 9 příslušníků
rumunské armády. Rudá armáda následně pokračovala do
Adamova. Blansko:
Od února 1945 byly ve městě zřizovány uliční zátarasy.
Ohlašování leteckých útoků se stupňovalo, od 13. dubna se
nevyučovalo. V následujícím měsíci se Blansko dostalo do
válečného pásma, v budově měšťanské školy byl zřízen německý
lazaret, na školním hřišti byla sanitní autokolona. Jižní
okraj města Němci začali opevňovat.
Dne 25. dubna v 18:15 započalo spojenecké bombardování
Blanska. Bombardování trvalo jen několik minut, avšak
následky byly zničující. Celkem 126 domů bylo poškozeno, 6
jich bylo zničeno úplně a o život přišlo 22 obyvatel. Z
městských škol byly poškozeny budovy radnice, městského
dvora, poštovní úřad a školní budovy. Velké poškození
zaznamenala i továrna firmy Ježek. Ústup německých vojsk
začal 7. května, přes Blansko ustupovaly jednotky od Brna a
pokračovaly na sever.
Na Starohraběcí huti zůstala jednotka o dvanácti mužích, ti
později vyhodili do vzduchu most přes Punkvu, následně
vyhodili i most v Blansku.
V půl 11 dopoledne 9. května 1945 Němci zničili dva
železobetonové mosty
přes Svitavu - u nádraží a u zastávky. Železniční most
vlečky Ježkovy továrny byl taktéž podminován, ale díky
odvážnému činu Karla Musila, který nálože zneškodnil, byl
most zachráněn.
O půl hodiny později do města vstoupila sovětská armáda,
která pronikla od Vyškova Rakoveckým údolím do Jedovnic a
dále do Blanska. Občané provizorně během dvou hodin opravili
most u železniční zastávky.
Vítání Rudé armády v Blansku (autor neznámý)
Olomučany:
Dne 9. května 1945 přišla do obce Rudá armáda z Křtinského
údolí. Občané šli vojákům naproti a pomáhali jim při
odstraňování zátarasů v údolí. Křtiny:
V závěru druhé světové války se fronta držela v oblasti
Křtin asi čtrnáct dní. Dne 25.dubna 1945 bylo v důsledku
krátkého náletu poničeno několik budov, včetně kostelního
ambitu, který v té době sloužil jako hrobka pánů z Bubna a
Litic. Poškozené ostatky z hrobky byly poté uloženy v kryptě
pod podlahou kaple Svaté Anny. K osvobození Křtin tak došlo
až 9. května. Během osvobozovacích bojů zahynulo v důsledku
střelby a bombardování 14 křtinských obyvatel.
Útěchov:
Obec byla osvobozena 9. května 1945. Při bojích padl jeden
sovětský voják.
Vranov:
Obec obsadili němečtí vojáci, před koncem války začalo
taktéž bombardování. Mrtví němečtí vojáci se pochovávali u
hřbitovní zdi. Několik set lidí, především i z okolí, se schovávalo v rozsáhlých
sklepeních fary. Mnozí další utekli do lesů. Zdroje:
Pamětní kniha obce Adamova, s. 160-162.
Kronika města Adamova IV. díl, s. 268-270.
Bez uvedení autora. Z Adamovské Škodovky. Slovo
národa 1, č. 34, 16.6.1945, s. 2.
KONEČNÝ. 9. května 1945 u nás v Adamově. Směr, 9.
května 1959, roč. X., č. 22. Adamov: Adamovské strojírny.,
s. 1.
ŽAMPACH, Vojtěch. Směr Brno. Brno: Blok, 1975. s.
113-115, 137-138, 255-256, 304.
VALÁŠEK, Hubert. Adamov v boji proti fašismu a za
vítězství čs. pracujícího lidu nad buržoazní reakcí.
Adamov: Historicko-vlastivědný kroužek ZK-ROH, 1985. s. 14–16.
VALÁŠEK, Hubert a MARIÁNKOVÁ, Julie. Dějiny adamovských
železáren a strojíren v letech 1905-1945. Brno: Blok,
1987. s. 117-121.
BUŠ, Ondřej. Blanensko v letech 1938-1945. Brno:
Bakalářská práce, 2009. s. 20-22.
Přednáška a beseda k osvobození obce Bílovice nad
Svitavou. Dostupné
on-line. |