|
Huť Paulinka
Huť, kterou Karel Reichenbach (1788–1869) na své mapě
blanenského okolí nazývá jako huť Pavlína, byla vystavěna na původním místě mlýna u ústí říčky
Punkvy do
Svitavy. Ten byl v letech 1699 a 1700 přebudován
majitelem panství A. Gellhornem na hamr. V roce 1846 jsou
zmiňovány čtyři zkujňovací výhně, roku 1866 pak již šest
výhní. Dále zde byla 4 hamerská kladiva chvostového typu, u
tří z nich byla kostra litinová, poté dvě dřevěná a dvě
litinová vodní kola na spodní pohon o průměru 10 stop (3,6
metru). V roce 1893 zde byl instalován parní buchar. Roku 1897
bylo původních pět vodních kol nahrazeno Francisovou
turbínou, která byla roku 1932 vyměněna za Kaplanovu turbínu
k výrobě elektrické energie. Na konci 19. století byl objekt
využíván jako slévárna a od počátku 20. století jako
strojírna. Huť pojmenována podle kněžny z Auerspergu,
manželky Karla Josefa ze Salmu.
Z objektu se do dnešních dnů zachovaly haly s průčelími s
klasicizující profilací.
Huť Paulinka kolem roku 1850 (autor Jacob Alt)
Podoba bývalých budov hutě v dnešní době
Zdroje:
JAROŠ, Jiří. Slovník technických památek Blanenska. Blansko:
Muzeum Blansko, 2000, s. 23.
SOUCHOPOVÁ, Věra, MERTA, Jiří, TRUHLÁŘ, Jiří, BALÁK, Ivan a
ŠTEFKA, Leoš. Cesta železa Moravským krasem. Blansko: Svaz
obcí Spolek pro rozvoj venkova Moravský kras, 2002. s.
74-75.
SMETANA, Lukáš. Muzejní prezentace historie železářství v
Moravském krasu. Brno: Bakalářská práce, 2005. s. 44. |
