|
U zabitých
Památník se nachází u rybníka mezi
Křtinami a
Jedovnicemi a je jím obrázek věrozvěstů Cyrila a Metoděje,
který je připevněný na stromě. Pod jejich podobiznami je
text: Zde na tomto místě
byli zavražděni 5. července 1907 manželé
Josef a Amálie Němcovi z Ostrova
a manželé Hrazdírovi z Krasové. Jak
popisují hrozný nález dobové noviny: "U příkopu silnice
ležel vůz koly vzhůru a zpod vozu vyčuhovala zkrvavená ruka.
Vedle vozu v kaluži stydlé krve ležela mrtvola muže. Voj
vozu byla zlomená, kůň od vozu odpřáhnut pásl se dále u
příkopu. Pan Pernica se s povozem obrátil a ohlásil svůj
nález četnictvu ve Křtinách, které se dostavilo hned na
místo. Krví potřísněný vůz byl obrácen a postaven a tu
viděli přítomní obraz, při jehož vzpomínce sebe otužilejší
se zachvěje." (Lidové noviny, 6. července 1907)
Těla dvou manželských párů ležela na zemi s
proraženými lebkami. Jejich tváře byly natolik zohaveny, že
z počátku nebylo možné osoby identifikovat. Nakonec bylo
zjištěno, že se jednalo o 40letého Josefa Němce, jeho
38letou manželku Amalii, 46letého Josefa Hrazdiru a jeho
manželku Josefu. Byli to obchodníci s máslem a vejci, kteří
jeli z brněnského trhu domů.
Z šetření vyplynulo, že po 23. hodině předchozího dne projížděli
společně Kanicemi, tedy kolem půlnoci se dostali na místo,
kde se zločin udál. Hned za vesnicí byly nalezeny v žitě
stopy, dle nichž se soudí, že vrahové tam svoje oběti
vyčkávali. Ti pravděpodobně v době přepadení spali, jak to
bývalo při podobných nočních jízdách zvykem. Když
vrahové zaútočili, zastavili povoz nedaleko mostu u tak
zvaného kamenného lomu a tupými předměty své oběti zabili. S
povozem poté jeli dále a v místě, kde se silnice nad menším
srázem zatáčí, vůz překlopili. Popis hrůzného místa v
dobových novinách: "Němec s rozťatou lebkou s krví
zbroceným vousem ležel na znak v příkopě a nedaleko něho
hroznou ránou vyražený mozek, jeho žena obličejem k zemi s
vlasy stydlou krví slepenými. Mrtvola Hrazděrova měla ránu
na čele, celý obličej byl zkrvavělý, žena jeho s useknutým
nosem a s roztrhanou jupkou ležela ve slámě, která vypadla z
vozu." (Lidové noviny, 7. července 1907)
Útočníci vybrali kapsy obou mužů a žen a sebrali, co našli.
Ve voze byl ruční plátěný kufřík, který Němec vezl jakési
služebné z Brna. Vrahové se domnívali, že je v něm
něco ukryto, rozřízli jej, ale poněvadž ničeho nenašli,
odhodili jej.
Prvně byli podezřelí potulní Dalmatinci s opicemi, kteří
touto krajinou projeli a ve čtvrtek 4. července se utábořili
před Křtinami. Toto podezření bylo podporováno nálezem asi
25kg balíku loje. Balík nalezl první Vajckorn a počal
křičeti "To udělali cikáni! Cikáni jsou vrahové!"
Na základě vyprávění místních lidí a příbuzných bylo brzy pátrání
obráceno právě na osobu Jana Vajckorna z Ostrova, u kterého
proběhla prohlídka. Zde byla nalezena pokrvácené šaty,
čerstvě vypraná místa na košili, taktéž čerstvě omytá,
pískem odrhnutá a do pařezu zaražená sekera. Na základě
tohoto nálezu byl Jan Vajckorn v Jedovnicích
zatčen. Dalším podezřelým byl jeho syn Jan, který byl taktéž
zatčen. U jednoho ze zatčených bylo nalezeno 160 korun, dle
výpovědí však ve voze bylo 700 korun, které vezl Němec
ostrovskému pekaři Kupkovi ze záložny z Brna. Neurčený větší
obnos měl i sám Němec. Žena Vajckornova byla nalezena úplně
opilá v jejich domě. Její šaty byly celé postříkány krví. I
ona byla zatčena. Při prohlídce Vajckornova domu bylo
nalezeno několik kompromitujících předmětů (schované peníze
či zbytky spálené spořitelní knížky, která byla
identifikovaná jako knížka I. moravské spořitelny - stejné,
jakou měl Kupka). Taktéž svědci vypověděli, že viděli
manželé Vajckornovy a jejich syna po třetí hodině ranní
přicházet z křtinské strany domů. Dále hostinští Pernica a
Farlík ve Křtinách potvrdili, že mladý Vajckorn kupoval po
11. hodině večer, těsně před vraždou, kořalku a ve vlastní
lahvi si ji odnesl.
Nutno dodat, že dle prvotních oficiálních zpráv, byli za
vrahy označeni Jan Sedlák a Marie Sedláková. Tento omyl
dobové noviny vysvětlují: "V Ostrově nežije vůbec žádný
člověk, jenž by se jmenoval Sedlák. Kdysi tam Sedláci byli i
jich majetkem byl prý také domek Vajckornův. Dle starého
zvyku, jenž i na Brněnsku se udržuje, nazývají venkované
nového majitele nějaké usedlosti stále jménem starého
majitele a tak se také snad stalo, že vrah byl nazýván
falešně ››Sedlák‹‹."
(Lidové noviny 8. července 1907).
Kolem páté hodině se na místo vraždy dostala komise,
sestavená z pp. barona Gastheimba, dra. Suchanka a rady
Zusky, která zde pořídila fotodokumentaci a ohledání místa.
Po šesté hodině byla těla naložena na vozy, přikryta
plachtami a odvezena za asistence čtyř četníků a davem lidí
na křtinský hřbitov, kde došlo následně soudním doktorem drem. Zuskou a drem. Iltisem pitvě. Při pitvě byli přítomní
taktéž vyšetřující soudce dr. Suchánek a státní návladní dr.
bar. Gastheimb.
V neděli 7. července byli oběti vraždy za přítomnosti
velkého davu lidí z celého okolí pohřbeny. Manželé
Hrazdírovi v levém horním rohu křtinského hřbitova, manželé
Němcovi pak na voze byli odvezeni na ostrovský hřbitov. Manželé Hrazdírovi zanechali po sobě čtyři děti
ve věku 12, 17, 19 a 25 let, avšak Němcovi měli taktéž čtyři
potomky, dva hochy a dvě děvčata v letech 2, 5, 8 a 11 let.
Při vyšetřování se dospělo, že motivem vraždy nebyla jen
loupež, ale hlavním motivem Vajckorna měla být msta. Bylo
známo, že mezi Vajckornem a Němcem bylo velké napětí,
několikrát mu vyhrožoval i zabitím. Hlavním důvodem tohoto
nepřátelství byla okolnost, že oba byli kramáři a Němec při
své práci a svém štěstí dosahoval lepších výsledků, kdežto
Vajckorn s obchodem upadal.
Dále bylo zjištěno, že Vajckorn starší již před dvěma lety
vyhrožoval Němcové vraždou. Sama o tom vypravovala sousedům.
Vajckorn měl na ni vypálit z revolveru dvě rány, aniž by ji
trefil. Jelikož se blížili lidé, Vajckorn utekl. Němcová si
však netroufla ze strachu učinit na útočníka trestné
oznámení.
Manželé Hrazdírovi neměli s Vajckornem nic společné, ani
nebyli znepřáteleni a byli z jiné obce. Jejich smrt se tedy
vysvětlovala náhodou, že jeli společně s Němcovými, a tedy
vrazi se museli zbavit případných svědků. Obvykle ani
manželská dvojice společně nejezdívali. Hrazdírovi jezdívali
s příbuznými z Krasové (v té době Rogendorf). Avšak teprve v
poslední době následkem nějaké nehody od svých jízd do Brna
upustili, požádali Hrazdírovi Němce, zda-li by je brali sebou. Tato cesta byla teprve asi třetí společná.
Hrazdíra byl hudebník a měl v Brně v opravě harmoniku. Měl
totiž v neděli u příležitosti křtinské pouti hrát.
Proto se tentokrát vydal společně s Němcovými na cestu. V Ostroze
a ve Křtinách se mluvilo o Vajckornovi, který když se dověděl o
Hrazdírově společně cestě s Němcovými, vzkázal mu, aby
nejezdil. Hrazdíra, který o vztahu Vajckorna a Němce věděl,
této výzvy nedbal.
Dne 15. listopadu 1907 kolem třetí hodiny odpoledne bylo
zahájeno soudní přelíčení s podezřelými. Dr. Calábek
obhajoval Vajckorna staršího, dr. Seidl Vajckorna mladšího a
dr. Nechut pak Marii Vajckornovou. Státním zástupcem byl
státní návladní bar. Gastheimb. Kolem půl 8 odpoledne se
porota odebrala na poradu. Po půlhodině se porotci vrátili
do síně. Bylo nakonec rozhodnuto, že Jan Vajckorn starší je
vinen zločinem úkladné loupežné vraždy (12 hlasů ano), Jan
Vajckorn mladší je vinen zločinem úkladné vraždy (12 hlasů
ano), Marie Vajckornová je vinna zločinem úkladné vraždy (11
hlasů ano, 1 hlas ne), Jan Vajckorn starší je vinen krádeží
vozových kol u Aloise Krátkého v Šošůvce a Jakuba Nečasa v
Suchdole (11 hlasů ano, 1 hlas ne), Marie Vajckornová není
vinna přestupkem krádeže 6 slepic u Františky Kučerové v
Ostrově a 4 slepic u Marie Jedličkové tamtéž (12 hlasů ne),
Marie Vajckornová je vinna přestupkem urážky stráže (7 hlasů
ano, 5 hlasů ne).
Podle rozhodnutí byly nastaveny tresty: "Jan Vajckorn
starší, Jan Vajckorn mladší a Marie Vajckornová uznáni
vinnými ze zločinu úkladné loupeže vraždy dle §§ 134. a 135.
(1., 2.) tr. z., dále Jan Vajckorn starší ze zločinu krádeže
dle §§ 171. a 173. tr. z. a odsuzují se na základě § 136. r.
z. Jan Vajckorn starší k trestu smrti provazem, Jan Vajckorn
mladší k trestu smrti provazem, Marie Vajckornová k trestu
smrti provazem." (Lidové noviny 16. listopadu 1907). Bylo
rozhodnuto o provedení popravy v tomto pořadí: první Marie, poté Vajckorn mladší a jako poslední
Vajckorn starší. Poté všichni tři obhájci požádali o nový
proces pro zmatečnost, když jejich požadavek byl zamítnut,
požádali o milost, kterou František Josef 6. března 1908
opravdu udělil a Nejvyšší soud následně změnil trest na
doživotí. V letech 1909, 1910 a 1911 se Vajckorni domáhali
obnovy procesu, tomu však vyhoveno nebylo.
Jan Vajckorn mladší zemřel 6. května 1911 na tuberkulózu,
Marie 1. srpna 1916 a Jan Vajckorn starší pak 14. července
1920. Nikdo z nich se k vraždě nikdy nepřiznal.
O události sepsal a vydal Arnošt Chládek z Heřmanova Městce
dlouhou kramářskou píseň, nazvanou: Píseň o čtyřnásobné
vraždě dvou rodin Hrazdirové a Němcové, která se stala na
silnici u Křtin blíže Brna. Kromě této písně existuje
několik variant. Nejzdařilejší je tzv. líšeňská verze, která
se udržuje v paměti.
Obrázek, který je umístěn na místě vraždy Zdroje:
Bez uvedení autora. Čtyřnásobná loupežná vražda u Křtin
na Brněnsku. Lidové
noviny 15, 6.7.1907, s. 2.
Bez uvedení autora. Čtyřnásobná vražda u Křtin. Lidové
noviny 15, 7.7.1907, s. 2.
Bez uvedení autora. Čtyřnásobná vražda u Křtin. Lidové
noviny 15, 8.7.1907, s. 4-5.
Bez uvedení autora. Čtyřnásobná vražda u Křtin. Lidové
noviny 15, 8.7.1907, s. 2-3.
Bez uvedení autora. Čtyřnásobná loupežná vražda u Brna.
Národní listy 47, 14.11.1907, s. 4.
TRUHLÁŘ, Jiří. Památníky adamovských lesů. Praha:
Primus, 2003. s. 136-138. ISBN 80-86207-24-2.
PLCH, Josef. O bestiální loupežné vraždě u Křtin ještě
jednou aneb Na silnici ho Křtin v lesi só róbíři skuvaní
[online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné z:
<www.plch.info/upload/Zpravodaj/Zprav26-Vajckorni.pdf>
JEDLIČKA, Miloslav. Vraždící rodina Čtyřnásobná vražda -
doživotní trest 1907 [online]. [cit. 2014-02-20]. Dostupné
z: <http://kriminalistika.eu/muzeumzla/vajckorn/vajckorn.html> |
