Nový hrad je opravená zřícenina nad údolím řeky Svitavy mezi Blanskem a Adamovem v katastru obce Olomučany.
Historie
Nový hrad se poprvé připomíná roku 1381, kdy byl majetkem moravského markraběte Jošta. Jeho funkce jako zeměpanského hradu byla ostraha významné cesty z Brna blanenským údolím, stavba hradu možná souvisela i s výrobou a zpracováním železné rudy. Po smrti markraběte se stal hrad majetkem českých králů, kteří ho zastavovali významným moravským šlechticům. Hrad byl v držení zejména rodu Černohorských z Boskovic. Za husitských válek stál držitel hradu Vaněk Černohorský nejprve na straně Zikmunda, ale později se stal přívržencem husitů. Proto byl v roce 1423 Nový hrad dobyt vojskem biskupa Jana Železného. Když nastoupil na český trůn Jiří z Poděbrad a Kunštátu, nechal si hrad v zástavě pro svůj rod. Hrad se stal za česko-uherských válek jednou z bašt českého krále na Moravě. Počátkem roku 1470 byl Nový hrad po téměř ročním obléhání dobyt a rozbořen vojskem uherského krále Matyáše Korvína. Dlouhodobé obléhání zanechalo v okolí hradu unikátní stopy v podobě prstence šesti obléhatelských bašt, zbudovaných uherskou armádou. V blízkosti jedné z nich postavili noví držitelé hradu, bratři Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, pozdně gotickou novostavbu Nového hradu. Hrad vyrostl krátce před rokem 1493 a dosud se z něj dochovala mohutná hradba, zbytky vnitřní zástavby a opevnění, tvořené hlubokými příkopy vylámanými ve skále. Původní hrad byl postupně rozebrán a jeho zbytky se v lidovém podání nazývají Starý hrad.
Nový hrad zůstával v držení rodu Černohorských z Boskovic i nadále. V roce 1562 vydal český král Ferdinand I. Habsburský rozhodnutí, že hrad, který dosud dávali králové do zástavy, Černohorským prodá jakožto jejich dědičný majetek. V roce 1597 vymřel rod po meči a panství vyženil Maxmilián z Liechtensteinu, který si vzal za manželku Kateřinu Černohorskou z Boskovic. Když v roce 1643 táhli kolem hradu poprvé Švédové, o dobytí hradu se ani nepokusili, ač ten skýtal množství majetku. Avšak roku 1645, kdy došlo ke švédskému obléhání Brna, byl hrad lstí přepaden a téměř bez boje obsazen. Pověst tuto událost líčí jako zradu jistého olomučanského obyvatele Vavřince Vokouna, kterého poté místní vhodili do propasti v jeskyni Vokounka v Křtinském údolí. Na vině byla však spíše bezstarostnost hradní posádky, která při spuštěném padacím mostě hrála v kostky a popíjela víno.
V roce 1655, v době tureckých nájezdů, byl hrad částečně opraven a od konce 17. století sloužil jako obydlí pro myslivce. V roce 1703 proběhla další oprava z důvodu hrozícího nebezpečí ze strany povstalců, byly zde skladovány i zbraně. V době mezi červencem a říjnem roku 1807 došlo k romantické přestavbě hradu, byla postavena i vysoká věž a to nákladem 2936 zlatých a 2 krejcarů. Když se však v letech 1843–1848 stavěla železniční dráha z Brna do České Třebové a razil se tunel, zvaný "novohradský," byla tato věž z důvodu obav, že se při otřesech z železniční trati zřítí, snížena.
Dne 9. listopadu 1916 byl u hradu zastřelen hajný Alois Šenk, který na hradě bydlel. Jednotlivé důkazy ukázaly na Marii Šenkovou, vnučku hajného, se kterou sdílel domácnost. Podle obžaloby měl být hlavním motivem odmítavý postoj Šenka k mileneckému vztahu Marie a Jaroslava Havla, pomocného hajného na Klajdůvce. Marie byla nakonec zproštěna viny z důvodu nepřímých důkazů. Tato událost se udržela v podvědomí místních zlidovělou pověstí.
V roce 1920 se po první pozemkové reformě stal hrad majetkem státu. Přešel do vlastnictví Školního lesního podniku Křtiny a ještě v 50. letech 20. století zde byl výletní hostinec. Poté byl ponechán svému osudu a chátral. Koncem 80. let se jeho záchrany ujali nadšenci, kteří hrad pod hlavičkou Českého svazu ochránců přírody převzali v roce 1990. Hrad je veřejnosti přístupný a konají se zde různé akce. V roce 1994 se na hradě točil film V erbu lvice, 1996 pohádka O králi, hvězdáři, kejklíři a třech muzikantech a v roce 2006 pohádka Tajemství lesní země. V roce 2011 se zde natáčela pohádka Sněžný drak.
Pro turisty byla vydána i turistická známka s motivem Nového hradu pod číslem 1003.
V okolí hradu bylo taktéž dodatečně nalezeno 6 opevněných stanovišť, které jsou archeology vysvětleny jakožto obléhací stanoviště Uhrů pocházející z druhé poloviny 15. století.
Zdroje
- Připomínky Mgr. Jana Štětiny.
- VAŠEK, Leoš. Nový hrad u Adamova; historie a pověsti. Brno: Bolzano, 1994. 54 s.
- TRUHLÁŘ, Jiří. Památníky adamovských lesů. Praha: Primus, 2003. s. 170. ISBN 80-86207-24-2.