 |
Návrat repatriantů v roce 1945 je nazývána událost, kterou zapříčinilo poškození kolejí na Brno ustupující nacistickou armádou v květnu 1945, a tím znemožnění pokračování vlaků z Adamova přímo do Brna. V té době projížděli Adamove desetitisíce osvobozených z koncentračních táborů.
Průběh
V Pamětní knize obce Adamova lze nalézt zmínku o pohromě, kterou potkalo Adamov pár dní po skončení druhé světové války v Evropě:
„Dne 13. května nastala pro Adamov zvláštní, nečekané pohroma: Adamov byl vzhledem k požkozeným železnič. mostům bez přímého vlakového spojení. Cestující v Adamově museli vystoupiti, jít pěšky do Bilovic, kde mohli pokračovati v jízdě. V té době projížděli Adamovem desetitisíce repatriantů z koncentračních táborů a vystěhovalců, kteří se vraceli do svých domovů. Byli však většinou, zvláště ti, kteří jeli z koncentračních táborů ve velmi zuboženém stavu a bylo nutno je nějak nasytiti a dopraviti do Bilovic. Za normálních okolností by pro nás bylo radostnou poviností starati se s největší péčí o všechny ty ubohé vyhladověné a k smrti znavené příslušníky jak našeho národa, tak i jiných národností slovanského původu i jiných politických vězňů. Okolnosti však byly těžké, a jen nadlidské snaze některých občanů lze děkovati, že tato situace mohla býti zvládnuta. Nebylo co jíst, nebyly povozy pro dopravu, nebyly léky a obvazy a jiné léčeb. pomůcky. Mnoho repatriantů nechtělo čekat ani chvíli v Adamově. Ověšeni zavazadly na svých zubožených tělech, nebo táhli balíky prstě za sebou po zemi a dávali se na pochod k Bilovicím. Smutný byl pohled na tyto průvody, na celé řady těchto ubožáků M.N.V. připadla nyní velká práce zvládnouti tento nečekaný a nepředvídaný úkol. Byly to však požadavky nadlidské a nebyly by se daly zvládnouti na delší dobu. Po několi dní bojovali s touto kalamitou místní činitelé N.V. v čele s p. Janem Melčem, pí. Machovou, Leop. Hlavatým, Janem Svobodou za učinné pomoci zdravotní služby v čele s Dr. Arnoštem Martincem, a za pomoci samaritánů Jos. Hrnčíře, Aloise Václavka, Ant. Dohnalíka a jiných, kterým zejména po stránce zdravotní případl zvláště těžký úkol zabrániti rozšíření epidemických nemocí, jihž v takovém transportu je vždy dostatek. Jen velikému úsilí Dr. Martince a jmenovaných (i nejmenovaných) spolupracovníků bylo zabráněno zavlečení chorob do Adamova. Úsek na nádraží a kolem nádraží byl střežen a adamovští občané měli zakázaný přístup do těchto míst skutečné hrůzy. Kolem nádraží, na lukách a u řeky vytvořily se tábory repatriantů, složené ze všech národů, všech společenských tříd a všech věků. Bezpečnostní sbor (za vedení p. L. Hlavatého, uč. Juřičky, Ant. Akrikoly, K. Dosedly a jiných) se staral o pořádek na tábořišti a na nádraží (ovšem pokud možno o nějakém pořádku v takovém chaosu mluviti). Pí. Machová s řadou pomocnic se ujala vyvařovací akce, p. Melč ujal se stránky hospodářské a zásobovací, kterážto práce byla nejožehavější, protože v Adamově samém bylo nedostatek výživy, ztížený zejména přerušením trati. Nejdůležitěšjím úkolem bylo dopraviti repatrianty, zejména staré, nemocné a děti do Bilovic, příp. do Brna. Tu zasáhl zejména Jan Bezchleba ml. ze svým nákladním autem, dále povozník (a rolník) Jan Ševčík a kočí les. úřadu Tichý vozili po celé dny a dlouho do noci na svých povozech tyto ubohé lidi na jejich další pouť. Bylo toho však příliš mnoho! Nové vlaky, nové transporty se stovkami a tisíci lidí přijížděli znovu do Adamova. Situace byla vskutku již zoufalá. A tu zasáhla znovu, tentokrát již v „mírovém“ zásahu Rudá Armáda. Vyslala ženijní četu k opravení a obnově zničených mostů. M.N.V. nařídil všeobecnou pracovní povinnost všech míst. občanů a cizích zaměstnanců Škod. Závodů, kteří ve dne v noci pracovali pod vedením ženistů Rudé armády, na opravě mostů. Dne 29. května byla zahájena železniční doprava po jedné koleji až do Židenic. Tím se stanice i obci Adamov velmi ulevilo a chmurný obraz tábora repatriantů zmizel. Dvojkolejný provoz na trati byl zahájen 8. září 1945.“ (Pamětní kniha obce Adamova, s. 175 a 176)
Zajímavostí může být zpráva, kterou nalezneme taktéž v Pamětní knize a tato se zmiňuje o roli SNB při událostech s repatrianty:
„Největší a nejtěžší úkol připadl SNB při překládání repatriantů, v jejihž řadách byli ukryti přirozeně i živly s úmysly nekalými, dále různí kolaboranti a Němci - S.N.B. prováděla osobní prohlídky dokladů a zavazadel. Zabaveno bylo (zejména Němcům na penězích 1,000.000 Kč a 92.000 RM (říských marek) tj. za 920.000 Kč. skvostů zabaveno 844 ks ze zlata a stříbra a 49 ks stříbrných mincí. Zabavené peníze byly uloženy u M.N.V., říské marky u pošt. spořit. a skvosty byly předány 27.6.45 finančnímu ředit. v Brně. Vyskytly se zde bohužel i případy neoprávněného zabavování různých předmětů, kdy (podle doslechu) zvláště samozvaní i řádní příslušníci pořádkové služby i drastickými prostředky vymáhali na cestujících vydání různých svršků, skvostů, peněz a pod. Je to temná skvrna jinak vzorné pořádkové služby, a je s podivem, že nechali členové této služby mezi sebou řáditi tyto lidské hyeny. Bylo sice (později) několik konkrétních udání v tomto směru, nebyla však svědecky řádně doložena, a musela býti vzata zpět. Tu měla však zasáhnouti v plné rozhodnosti ona řádná a pořádná část pořádkové služby a sama se postarati, aby jejich štít byl čistý a původci neoprávněných zásahů zjištěni a potrestáni.“ (Pamětní kniha obce Adamova, s. 177 a 178)
Dále je v kronice uveden odhad, podle kterého prošlo mezi 13. a 27. květnem Adamovem asi 156 tisíc repatriantů.
Zdroje
- Pamětní kniha obce Adamova, s. 175–180.