Býčí skála

Býčí skála

Nálezy z Býčí skály vystavené v Přírodovědném muzeu ve Vídni

Býčí skála je jeskyně, která leží ve střední části Chráněné krajinné oblasti Moravský kras severně od města Brna, v Křtinském údolí mezi Adamovem a Křtinami. Spolu s Rudickým propadáním tvoří druhý nejdelší jeskynní systém v České republice (po Amatérské jeskyni) o celkové délce přes 13 kilometrů.

Historie

Vstupní část jeskyně je známá od pradávna. První zmínka o jeskyni pochází z roku 1663, kdy o ní píše řeholník zábrdovického kláštera M. A. Vigsel. Ze 7. září 1804 připomíná pamětní deska návštěvu císaře Františka II. a jeho ženy Marie Terezie. Od roku 1867 prováděl v jeskyni vykopávky Jindřich Wankel, který zde objevil sídliště z doby paleolitu. Tyto objevy pak byly korunovány nálezem sošky bronzového býčka bratry Felklovými o dva roky později. V dalších letech pak učinil doktor Wankel nález v té době nazvaného tzv. Halštatského pohřbu, který ve své velkoleposti neměl u nás obdoby a který dodnes poutá pozornost. Na dně Předsíně bylo nalezeno více než 40 koster a množství předmětů z doby bronzové.

V roce 1920 byl vyčerpán sifon na konci Staré Býčí skály a byla objevena Nová býčí skála s aktivním tokem Jedovnického potoka.

Druhá světová válka

Za druhé světové války plánovali Němci celou jeskyni proměnit na podzemní továrnu. Vnitřní prostory jeskyně mohly být nenávratně zničeny úpravami nacistů stejně jako ve Výpustku a Drátenické jeskyni, kdyby nebylo včasného zásahu místního jeskyňáře pana Norberta Havlíčka. Německé vedení stavby upozornil na pravidelně se zde opakující záplavy, vznikající při velkých průtržích mračen. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že pouze tzv. Předsíň, známé archeologické naleziště, bude upravena na skladiště. Stavební práce, které prováděla brněnská firma Bauunion Brünn, se v Předsíni rozběhly již v květnu roku 1944. Stavbu vedl vedoucí pan Kozák.

U silnice byla umístěna železná závora a u ní postaven strážní domek, odkud staveniště hlídal voják Wehrmachtu. Předsíň byla od ostatních částí jeskyně oddělena mohutnou betonovou tlakovou zdí a hlubokým odvodňovacím příkopem, který měl vést až k silnici a pod jejím povrchem pokračovat dál do řečiště potoka. Prohloubeno bylo i původní koryto Jedovnického potoka, jímž voda vytékala z jeskyně při povodních. K dokončení odvodňovacího kanálu však nedošlo. Upraven byl i vchod do jeskyně, který byl asi o 1 m zvýšen a skála nad ním odstřelena do potřebné výšky. Podlaha Předsíně se zarovnala navážkou a v zadní části byla pokryta vrstvou betonu. Směrem ke Staré Býčí skále byly prostory rozšířeny betonovými podestami. Za těmito podstavci nechali nacisté do dna jeskyně zabudovat půlkruhové držáky. Zde měly být umístěny obrovské nádoby určené na regeneraci strojních olejů. Kanály Jedovnického potoka ústící do zadní partie Předsíně zahradili nacisté betonovými uzávěry. Prostory jeskyně byly rozšířeny odstřelem masivní skalní lavice. Ta se nacházela na pravé straně pod skalním oknem, kterým do jeskyně proniká denní světlo. Dělníci postupně odstranili i přečnívající převisy a na stěnách nezpevněné kameny.

Úpravou prošlo i okolí před jeskyní, kde došlo k vymícení stromů a odstranění velkého zvětralého vápencového "brdku". Poté bylo celé prostranství před Býčí skálou zplanýrováno a upravena příjezdová cesta vedoucí ze silnice přímo ke vchodu do Předsíně. Elektrické vedení vysokého napětí bylo nataženo k jeskyni z babického území. Avšak původně se měl elektrický proud získávat pomocí malé údolní přehrady. Od tohoto záměru bylo nakonec ustoupeno. Její výstavba by měla značný dopad na horní části Josefovského údolí, které by musely být zaplaveny. Hlavním důvodem, proč od plánu upustili, byla jeho časově náročná realizace. Ztroskotal také plán využití Býčí skály až po prostory Šenkova sifonu. Ten mínili nacisté vypumpovat. Podzemní tok, přitékající do jeskyně z Jedovnického propadání, měl být odváděn již výše zmíněným betonovým tunelem přímo do údolí. Tím mělo být zabráněno zaplavení vnitřních prostor Býčí skály, kde nacisté plánovali postavit nad úrovní starého řečiště potoka mezistropy. Na ně chtěli umístit ve výšce asi 3 m výrobní stroje. Nedomysleli však následky, které by způsobil náhlý příval vody. Kanál by byl ucpán nánosem a vnitřní prosty zaplaveny, jako tomu bylo v roce 1927. Tehdy voda sahala až po skalní okno, z něhož vytékala ven z jeskyně. Hlavní dveře do Býčí skály byly velkým tlakem vody vyvráceny a zuřící živel před sebou hnal velké množství štěrku a náplavy. Býčí skála byla jedinou z pěti jeskynních provozoven, kde se nacistům nepodařilo vybudovat plánovanou podzemní továrnu.

Poválečné období a současnost

Po válce byly mezi Býčí skálou a výtoky Jedovnického potoka objeveny Sobolova (Barová) jeskyně a Májové jeskyně a dále v osmdesátých letech byly pomocí štol a potápěčů objeveny Prolomená a Proplavaná skála, části jeskyně směřující proti toku Jedovnického potoka směrem k Rudickému propadání. Do roku 1992 byl postupně prozkoumán každý metr Jedovnického potoka od Rudického propadání až k jeho vývěrům pod Býčí skálou.

V roce 2011 se v okolí jeskyně natáčela pohádka Sněžný drak. V roce 2015 pak pohádka Korunní princ, ve které byly použity záběry jak z prostranství jeskyně, tak z jejího interiéru. Filmaři po skončení natáčení ponechaly kulisy v interiéru jeskyně. Zde byly pak ponechány několik let.

Pro turisty byla vydána i turistická známka s motivem Býčí skály pod číslem 1271. V současné době se v jeskyni nachází pět pamětních desek. Seřazeny jsou od neblíže umístěné k východu k nejdále:

• Pamětní deska Jindřicha Wankela
• Pamětní deska Emila Bartoně
• Pamětní deska Rudolfa Burkhardta a Antonína Sobola
• Památník připomínající návštěvu Františka II. Lotrinského a Marie Terezie
• Památník připomínající návštěvy Aloise I. Josefa Lichtenštejna

Další dvě pamětní desky jsou umístěny před vstupem do Býčí skály:

• Pamětní deska Jindřicha Wankela
• Pamětní deska Josefa Mánese a Julia Mařáka

V roce 2016 bylo po téměř půlstoletí zjištěno hnízdění Sokola stěhovavého v Moravském krasu a v 2017 poprvé zahnízdil 1 pár na Býčí skále.