|
Macocha
Propast Macocha (německy Stiefmutter), dříve nazývaná pouze
jako Propast (německy Abgrund), je nejznámější propast v oblasti
Moravského
krasu a součást komplexu Punkevních jeskyní. Propast
vznikla rozpadem stropu jeskyně a následným zřícením do
podzemních prostor. Hloubka suché
části propasti je 138,4 m, na jejím dně se nachází Horní
(hloubka 11 m) a Dolní macošské jezírko (hloubka min. 50 m).
Propast se nachází v katastrálním území obce Vilémovice.
Dno Macochy s horním jezírkem
Historie:
Poprvé se o propasti Macoše zmiňuje v písemných dokumentech
řeholník zábrdovického kláštera Martin Alexander Vigsius
roku 1663. Prvním člověkem, který prokazatelně sestoupil na
dno Macochy, byl Lazar Schopper, pozdější provinciál řádu
Minoritů na Moravě – stalo se to roku 1723. V roce 1748
Macochu zdolala z iniciativy Johanna Nagela expedice
horníků, sám Nagel se však sestupu neúčastnil. Roku 1776 se
konal další sestup, který vedl majitel rájeckého panství
Karel Josef Salm. První vědeckou expedici na dno Macochy
vedl roku 1784 Karel Rudzinský, který odsud přinesl mnoho
cenných poznatků. Roku 1808 uskutečnil na dno Macochy sestup
Hugo František Salm. V polovině 19. století začala éra
dalších sestupů, které zahájil roku 1856 Jindřich Wankel.
Roku 1855 napsal sloupský kaplan Jan Nepomuk Soukop báseň o
Macoše a o tři léta později prvního cestopisného průvodce o
Moravském krasu „Macocha a její okolí“. V roce 1864 zdolal
Macochu další známý badatel Martin Kříž a po něm se konaly
další sestupy. Zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly
výpravy pro těla sebevrahů, které podnikali vilémovičtí
občané Martin Kala a Josef Nejezchleb. Roku 1891 napsal
známý krasový badatel profesor Richard Trampler monografii o
Macoše.
Roku 1895 byla na okraji propasti dokončena stavba Útulny,
kterou zde nechal zbudovat brněnský odbor Klubu českých
turistů. Ta však již roku 1927 byla zničena požárem. Již o
rok později zde byla otevřena stavba zcela nové turistické
chaty, současné Chyty Macochy (číslo
popisné 85).
V roce 1901 vykonal do Macochy první sestup známý krasový
badatel Karel Absolon, čímž začala éra dalších objevů. Roku
1909 byly objeveny Punkevní jeskyně a roku 1914 bylo
propojeno dno Macochy suchou cestou z Pustého žlebu. Cestu
ponornou říčkou Punkvou se podařilo zdolat a zpřístupnit
roku 1933.
Na konci roku 2022 zdolal lezec Adam Ondra jako vůbec první
volným přelezem Příklepový strop na Macoše. Jedná se o
nejvyšší, nejdelší a nejstrmější převis v České republice. Vyhlídkové můstky:
Na nejvyšším místě propasti stával od počátku 19. století
dřevěný gloriet, který byl roku 1882 nahrazen železným
můstkem z blanenských Salmových železáren.
Můstek získal roku 1882 pojmenování Ripka Warte, podle
brněnského průmyslníka, politika a organizátora turistického
ruchu Adolfa Ripky (1812–1884).
Můstek byl vždy celoročně přístupný. Původně patřil klubu
turistů, roku 1945 přešel na stát, do správy jej pak dostala
státní Správa jeskyní Moravského krasu. Ta jej v červnu 2007
nákladem necelých 400 tisíc Kč opravila. Pozemky (dno
Macochy a přístupovou cestu) získala po roce 1989 obec v
rámci vracení historického majetku obcí, věcné břemeno k
zajištění průchodu však zapsáno nebylo.
Horní můstek Obec Vilémovice
vybírala vstupné na horní můstek již za první republiky. V
polovině 20. století vybíráním vstupného na můstek vydělala
na plynofikaci obce, poté od vybírání vstupného ustoupila.
Později obec požadovala, aby do její obecní pokladny plynula
část peněz z turistického ruchu, který se odehrává na
sousedních pozemcích, které jsou ve vlastnictví Lesů ČR,
Správy jeskyní Moravského krasu (parkoviště) či soukromých
osob. Poté, co se se správou jeskyní nedohodla na právu
průchodu, v roce 2008 cestu i dno propasti pronajala na 50
let podnikateli Jiřími Tichopádovi za 100 tisíc Kč ročně.
Ten požadoval od Správy jeskyní kompenzaci za průchod
návštěvníků přes jeho pozemky a když nebylo jeho žádosti
vyhověno, od 1. května 2008 či od poloviny dubna 2008 krátce
za vstup na můstek prostřednictvím výběrčího doprovázeného
ochrankou vybíral vstupné, poté vedl spor se Správou jeskyní
Moravského krasu o vlastnictví můstku a na dobu jednání
vybírání poplatku přerušil. Klub českých turistů vyzýval k
neplacení poplatku. Krajský úřad Jihomoravského kraje
označil vybírání poplatku za nezákonné a zaslal obci
Vilémovice výzvu, aby jako příslušný silniční správní úřad
zahájila správní řízení ve věci podezření ze spáchání
správního deliktu proti zákonu o pozemních komunikacích
spočívajícího v neoprávněném vybírání poplatku za užívání.
Tichopád zastával názor, že tato cesta není pozemní
komunikací, Správa jeskyní Moravského krasu uvádí, že tato
část parcely je evidována jako veřejná cesta. V roce 2010
hodlal Jiří Tichopád zahradit přístup k můstku, opětovně
zavést vstupné a zavést provozní řád, podle nějž by přístup
na můstek reguloval hlídač, který by dohlížel i na chování
návštěvníků. 30. dubna 2011 začal podnikatel opět vybírat
vstupné za průchod k můstku 20 Kč za dospělého a 10 Kč za
dítě. Vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka
považoval vybírání za neoprávněné a oznámil, že se věcí
budou zabývat jejich právníci. K ukončení vybírání vstupného
došlo k 1. 9. 2011, kdy se správa jeskyní dohodla s vedením
obce, že Vilémovice Jiřímu Tichopádovi už pozemky pronajímat
nebudou a vybírání vstupného skončí. Na oplátku bude obec
Vilémovice participovat na ziscích z turistického ruchu na
Macoše.
Spodní můstek byl postaven roku 1899 nákladem 800 zlatých.
Byl opatřen výběžkem s padacími dvířky, ke kterému byl roku
1913 instalován železný žebřík až na dno Macochy (žebřík byl
roku 1933 demontován). S menšími úpravami byl můstek v
provozu až do roku 2000, kdy byl ve špatném technickém stavu
a musel být demontován. Nový opravený můstek byl otevřen
roku 2001.
Dolní můstek Pověsti:
První záznam pověsti pochází z roku 1793 z pera Františka
Josefa Schwoye (Topographie von Markgrafthum Mahren, Vídeň).
K názvu propasti se vztahuje pověst. Jeden místní vesničan
ovdověl a zůstal sám s malým synkem. Oženil se, a tím
přivedl synkovi nevlastní matku (macechu). Její averze vůči
pastorkovi byla tak velká, že ho jednoho dne vylákala do
lesa k propasti a shodila ho do ní. Chlapec se však zachytil
nehluboko pod okrajem propasti, kde ho posléze vesničané
našli a vytáhli. Když zjistili, jak se události seběhly,
svrhli do propasti macechu.
Druhá pověst vypráví, že chudý otec, který měl jen synka, si
vzal macechu (podle které se propast jmenuje). Macecha svého
nevlastního syna nenáviděla, a proto ho shodila do propasti.
Chlapec se však zachránil a utekl do vesnice. Macecha to
však nevěděla a sama z lítosti nad svým činem do propasti
skočila. Zdroje:
Více fotografií na Wikimedia Commons.
WANKEL, Jindřich. Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho
minulosti, 1984. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost
v Brně. s. 160–167.
KÁRA, Jaroslav. Ondra zase předvedl svou výjimečnost.
Jako první volně přelezl Macochu [online]. [cit.
2023-04-16]. Dostupné z: <https://www.denik.cz/ostatni_sport/ondra-zase-predvedl-svou-vyjimecnost-jako-prvni-volne-prelezl-macochu-20221208.html> |
