|
Halštatský pohřeb
Halštatským pohřbem byl
Jindřichem Wankelem označen nález četných
prehistorických předmětů (džbery, kotlíky, pánve, náramky,
nožíky, jantarové perly apod.) a přes 40 kosterních
pozůstatků při půdním odkryvu v Předsíni jeskyně
Býčí skály,
který probíhal v říjnu 1872. K provedením odkopů jej vedl nález
bronzového býčka bratranci Felklovými v roce 1869.
Býček, který vedl Wankela k provedení odkryvu v Předsíni
Býčí skály
V současné době je umístěn v expozici Přírodovědeckého muzea
ve Vídni Wankel popisuje pohřeb takto:
"Mimo žároviště, zvláště v jeho blízkosti a ve střední části
síně, bylo na ušlapaném jeskynním jílu nalezeno přes 40
koster ve všech možných polohách. Byly roztroušeny po
Předsíni všechny v jedné rovině, nebo byly uloženy hromadně
společně, tak jak tam byly hozeny jako mrtvá těla a tak také
musely zpráchnivět... Některým chyběla hlava, jiným ruce a
nohy, některé měly ozdoby, jiné zase ne." (Obrazy
z Moravského Švýcarska a jeho minulosti, strana 246)
Většinou se jednalo o ženy, až na pět mužů, mladistvého věku, u nichž se
zub moudrosti buď ještě
nevyvinul, nebo se teprve začal prořezávat. Mezi lidskými
pozůstatky se také nacházely trupy dvou koní, bez končetin a
pozůstatek mladého vepře. Taktéž několik hovězích, ovčích a
kozích kostí. Tyto zbytky Wankel připisoval ke zbytkům z
pohřební hostiny.
V jeskyni se také nacházel oltář, zbudovaný z přitesané
kamenné desky, který spočíval na dvou menších deskách. Na
něm byly položeny ve zuhelnatěném obolí dvě useknuté ženské
ruce, na kterých byly navlečeny ozdobné bronzové spony a
zlaté prsteny, pravá polovina lebky, v polovině rozštípená.
Rekonstrukce vozu dle nalezených bronzových pozůstatků v
Předsíni Býčí skály
Vůz je umístěn v expozici Přírodovědeckého muzea ve Vídni
Expozice v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni věnující
nálezům v Předsíni Býčí skály
V současné době již interpretace nálezu jako pohřbu není
vědci přijímána. Dodnes není ustálen jednotný názor, co
přesně se v Býčí skále odehrálo.
Již roku 1886 Wankelův zeť J. Havelka připisoval nález
rodinné pomstě, která se v té době mezi Slovany občas
vyskytla. Martin Kříž roku 1892 popsal událost jako masakr
uprchlíků, kteří byli dostiženi pronásledovatelem, pobiti a
jeskyně vypálena.
Archeolog I. L. Červinka v roce 1902 přináší další
interpretaci. Podle něj se jednalo o skupinu obchodníků,
které v jeskyni pobili domorodé obyvatelstvo. Další
uvažovaným výkladem byla v roce 1940 Neustupným popisovaná
obřadní síň, kde prováděli příchozí cizinci z jihu. V 80.
letech přišli J. Nekvasil, M. Stloukal a Z. Weber s možností
náhodného výbuchu uvnitř jeskyně, následného propadnutí
stropu, který zasypal zde ukrývané obyvatelstvo se všemi
jeho zásobami. Současník Martin Golec popisuje jeskyni jako
pohřebiště s jednotlivými pohřebními komorami, které se
postupem času v souvislosti s degradací použitého materiálu,
propadu jeskyně, ale i dalším lidským působením v jeskyni,
roztříštily do fragmentů a pozic, které mohly vyvolávat
představu hromadného pohřbu.
Zdroje:
WANKEL, Jindřich. Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho
minulosti. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v
Brně, 1984, s. 246-248.
PŘICHYSTAL, Antonín a NÁPLAVA, Miroslav. Záhada Býčí
skály aneb jeskyně plná otazníků. Třebíč: Amaprint,
1995, s. 37-38, 70-76. |
.JPG)
.JPG)