|
Hutě U Srnce
Naleziště pozůstatků po dávné hutnické činnosti se rozkládá
při cestě vedoucí z Adamova do
Olomučan,
po obou stranách lesní odbočky, naproti studánce U Srnce. Na
toto místo upozornil Josef Skutil. Uvádí, že tam bylo nalezeno "18 ks
škvárů, 14 ks vápencového materiálu, 32 charakteristických
dymadlových trubiček rudického typu, a to celých 6 kusů a 26
fragmentů, 10 slovanských střepů, dále dvě celé a jedna
třetina jiné typické hradištní hrncovité nádoby". Dílnu
považoval za jednu z nejnadějnějších míst archeologického
výzkumu železa na Blanensku.
Lokalita, která byla zkoumána v roce 1972, se rozkládá v
zalesněném terénu, pro jehož povrchový reliéf jsou
charakteristické nízké terénní vlny. Zalesnění nedovolovalo
provést větší odkryv. Pomocí sond se však podařilo rozlišit
na místě dvě hutnické dílny, rozkládající se na západ a na
východ lesní odbočky. Jejich keramický materiál se ukázal
jako chronologicky odlišný: jde o dvě hutě, které pracovaly
nezávisle na sobě, v různých časových obdobích. Dílna
západně od odbočky byla mladohradištní, dílna ležící na
východ pracovala v době velkomoravské (středohradištní).
Žádné známky kontinuity výroby zpozorovány nebyly.
Každá z hutí fungovala pouze po tu dobu, než bylo v jejím
okolí vykáceno dřevo na milířování dřevěného uhlí - jediného
paliva užívaného v tehdejších hutnických pecích. Když
vyrostl v místě hutě po 50 až 100 letech nový les, hutnictví
železa se tam mnohdy vrátilo zpět. Nové hutě však nikdy
nevyrůstaly na místě těch starých, ale někde v jejich okolí.
Důvodem návratu bylo využívání stejných surovinových zdrojů
- železné rudy, tvrdého kvalitního dřeva a jílu vhodného pro
výstavbu pecí. Nutnou podmínku života a práce v hutích byla
samozřejmě voda, a proto se vždy nacházejí v blízkosti
vodních zdrojů. |
