Úvod - Historie - Znak města - Zajímavosti - Vývoj obyvatelstva - Zdroje a odkazy

Jindřich Wankel (15. července 1821, Praha – 5. dubna 1897, Olomouc)
Narodil se v Praze na Malé Straně 15. července 1821 do rodiny c. k. zemského rady Damiana Wankela. Damian pocházel z bavorského Hammelsbergu, matka Madlena rozená Schwarzová byla z Prahy. Celkem měl Jindřich sedm sourozenců. První čtyři však ještě v dětství zemřeli. Jako nejmladší pak tedy vyrůstal společně se sestrami Betty, Karolinou a bratrem Vilémem.
Od roku 1840 studoval medicinu, roku 1847 byl prohlášen doktorem lékařství a o rok později doktorem anatomie. Již v roce 1848 zúročil své znalosti při povstání, kdy ošetřoval raněné na barikádách. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1. října 1849 však působil jako lékař v hutích šlechtického rodu Salmů na Blanensku. Začínal v Jedovnicích, zde bydlel při Hugově huti. Po dvou letech se přestěhoval do Blanska, kde původně bydlel na zámku a později v budově přilehlé k zámeckému parku. Dne 17. srpna 1851 si vzal za ženu Elišku Šímovou z Kuřimi.
Již v roce 1850 provedl první archeologické výkopy ve Sloupských jeskyních, kde mj. nalezl téměř kompletní kostru jeskynního lva. Ještě tento rok byla v Adamově uspořádána unikátní slavnost, kterou uspořádali brněnští přírodovědci a Wankela vyzván jako jeden z hlavních řečníků. Jednalo se o slavnost stého výročí narození geologa A. G. Wernera. Wenkel kromě přednášky o sloupských jeskyních předvedl rekonstrukci kostry jeskynního medvěda.
V následujícím období věnoval výzkumům jeskyních lokalit – jeskyních na Holštejnsku, Sloupsku a Jedovnicku. Roku 1856 se zúčastnil expedice na dno Macochy. Taktéž se pokusil prostoupit do Macochy proti proudy Punkvy, tento pokus byl však neúspěšný.
V 60. letech se začal soustředit spíše na archeologické průzkumy. Již v roce 1867 nalezl v Býčí skále sídliště lidí ze starší doby kamenné. V roce 1870 pracoval na nalezištích ve Výpustku a roku 1880 v Pekárně.


Jindřich Wankel při vykopávkách (autor neznámý)

Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu založil 1. kenozoické laboratorium na světě, v němž sestavil první kostru jeskynního medvěda. Kostry sestavoval i pro velká zahraniční muzea, např. Mnichov nebo Bern.
Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za "Otce prehistorie rakouské".
V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. "slepou jeskynní zvířenu" a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes.
Výsledky svých badatelských aktivit prezentoval na četných světových archeologických sjezdech. Byl také autorem knihy Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Jeho vnuky byli speleolog a archeolog prof. Dr. Karel Absolon a také významný brněnský lékař MUDr. Jaroslav Bakeš.
Na jeho připomínku byla v 60. letech osazena pamětní deska na skálu při vstupu do jeskyně Býčí skála. V samotné jeskyni byla pak roku 2006 osazena další pamětní deska, připomínající významný archeologický nález. Také náměstí v Blansku nese jeho jméno (viz Wanklovo náměstí), dále také v Brně, Olomouci a Sloupě jsou po něm pojmenovány ulice či náměstí.


Jindřich Wankel v roce 1871 (autor neznámý)

Zdroje:
PŘICHYSTAL, Antonín a NÁPLAVA, Miroslav. Záhada Býčí skály aneb jeskyně plná otazníků. Třebíč: Amaprint, 1995, s. 28-34.
Jindřich Wankel [online], poslední aktualizace 19. ledna 2016 23:41 [cit. 17. 3. 2016], Wikipedie. Dostupné z WWW: <https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Wankel>.

 

Poslední aktualizace 02. září 2017 - Mapa webu - Návštěvní kniha - adamovaokoli@email.cz.
Tento web, jehož autorem je Lukáš Malý, podléhá licenci CC BY-SA 3.0.

TOPlist