|
 Blansko
Okresní město Blansko se nachází cca 10 km severně od
Adamova. První zmínka o zdejší osadě (dnešním Starém
Blansku) na pravém břehu
Svitavy se objevuje v Letopise tzv.
Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal
ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo
vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem
Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem.
V září 2017 byly u kostela svatého Martina nalezeny střepy
keramiky z první poloviny jedenáctého století.
Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého
biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno.
Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století
hrad Blansek východně od Blanska.
Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na
levém břehu řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové
Blansko stala jádrem pozdějšího města. V držení obou vesnic
se vystřídala řada lenních majitelů, z nichž k nejznámějším
patřil rod pánů z Kunštátu a Černohorských z Boskovic. Od
roku 1526 měl blanenské panství rod pánů z Doubravky a
Hradiště, za nichž byl zanedbaný statek zveleben a opraven a
osady Staré a Nové Blansko sloučeny v jeden celek. Jan
Dubravius odkoupil od Jaroslava Černohorského z Boskovic
blanenský manský dvůr, který spojil s ostatním zbožím. Roku
1580 povýšil Matyáš Žalkovský ze Žalkovic Blansko na
městečko. V letech 1631–1694 držel Blansko rod pánů z
Rožmitálu. Slezský rod hrabat Gellhornů zde v roce 1698
založil první železárny. K rozvoji Blanska došlo v 19.
století právě v souvislosti s rozmachem zdejších železáren a
strojíren, které zbudoval Hugo František Salm. K dalšímu
rozmachu města přispěla železniční trať Brno – Česká
Třebová, která byla slavnostně otevřena 1. ledna 1849. V
tomto období, kdy došlo ke zrušení roboty a šlechtických
panství, se stalo Blansko centrem jednoho ze tří soudních
okresů, které spadaly pod hejtmanství v Boskovicích.
Blansko z městyse na město povýšil císař František Josef I.
roku 1905. V tomto roce byl sepsán pamětní list, který
popisuje poměry v Blansku, stav průmyslu, školství, spolků
apod. Blansko mělo v té době 417 domů s 3 350 obyvateli a
bylo rozvinutým průmyslovým městem. Největší továrnou byly
Salmovy železářské závody, které vyráběly široký sortiment
nejen železářské produkce a zaměstnávaly 2 000 dělníků.
Dalším závodem byla továrna a slévárna firmy Ježek
zaměstnávající 400 dělníků. Ta byla po druhé světové válce
začleněna do Přerovských strojíren. V roce 1963 pak nakonec
do národního podniku
Adamovské strojírny. Továrna firmy Carl Mayers Söhne
vyráběla hliněná kamen a šamotové zboží a pracovalo v ní 120
dělníků. Dalšími menšími firmami byly továrna hospodářských
strojů Františka Šaumana, továrna hospodářských strojů
Družstvo železářů, strojírna bratří Nejezchlebů, cihelna
Martina Kaly a aj. Roku 1911 založil v Blansku inženýr Erich
Roučka továrnu na výrobu elektrických měřících přístrojů a
regulačních soustav, kterou o 23 let později prodal Robertu
Sochorovi. V roce 1945 byla továrna znárodněna a dostala
název Metra Blansko. Spolu s ČKD Blansko a Adastem Blansko
tvořila až do roku 1989 jádro blanenského průmyslu. V roce
1949 se stalo Blansko okresním městem. Dodnes si zachovalo
průmyslový charakter, i když jeho význam pro zaměstnanost v
okrese značně poklesl.
Soutok Svitavy s Punkvou na počátku 20. století (autor neznámý) Zajímavosti v obci:
-
Blanenský zámek se zámeckým parkem – v zámku je dnes
umístěno Muzeum Blansko s několika stálými expozicemi:
historie železářství, blanenská umělecká litina 19. a 20.
století, Moravský kras, historické interiéry. V zámku
pobýval lékař a archeolog Jindřich Wankel, spisovatel
Ferdinand von Saar nebo Karolina Meineke.
-
ADAST – správní budova firmy ADAST Blansko a. s. postavená v
roce 1911 ve windsorském stylu po vzoru zámku Miramare; nyní
je v této budově vinárna a restaurace.
-
Barokní kostel sv. Martina z let 1672–1691 na místě
původního románského (později gotického) kostela, založeného
v 1. polovině 12. století olomouckým biskupem Jindřichem
Zdíkem. Starobylý zvon ve věži kostela je jedním z
nejstarších na Moravě. Kostel je významným zastavením na
evropské stezce sv. Martina "Via Sancti Martini", což
dokládá informační tabule na zdi farní zahrady a také
symbolická bronzová šlépěj sv. Martina umístěná v lodi
kostela.
-
Dřevěný kostel svaté Paraskivy ze 17. století původem z
Podkarpatské Rusi, převezen do Blanska v roce 1936.
-
Radnice – z roku 1885, současnou
podobu nabyla v roce 1904, kdy byla dostavěna věž s
hodinami.
-
Kino Blansko – postaveno v roce 1921 jako Bio Invalidů, v
roce 2012 bylo kompletně digitalizováno.
-
Areál vodárny postavený ve 30. letech 20. století podle
návrhu architekta Bohuslava Fuchse.
Zajímavosti v okolí:
-
Hotel Skalní mlýn – nejvýznamnější centrum Moravského krasu.
-
Klamova huť (dům
číslo popisné 56) z roku 1855 – poslední zachovaná huť železáren
z 19. století, dříve muzeum umělecké litiny, nyní opět
výrobní prostory.
Klamova huť v jižní části Blanenského katastru
-
Huť Paulinka
– nedochovaná huť, která se nacházela nedaleko ústí
Punkvy do Svitavy. Do dnešních dnů se dochovaly
pouze haly s průčelími s klasicizující profilací.
-
Kněžnina huť
– nedochovaná huť, jenž stávala v prostoru dnešního
ředitelství ČKD Blansko. Po huti se nedochovalo žádných
výrazných pozůstatků.
Ředitelství ČKD Blansko na místě, kde stávala Kněžnina
huť
-
Mariánská huť
– nedochovaná huť, která stávala na pravém břehu Punkvy na
okraji Arnoštova údolí. Na místě jsou dochované nepatrné
terénní zbytky. Také dvojice soch litinových psů, které se v
současné době nacházejí při vjezdu do garáží za
ředitelstvím ČKD Blansko původně stávaly při vstupní
bráně Mariánské huti.
-
Starohraběcí huť
– původní nedochovaná huť stojící při ústí Punkevního údolí
do Arnoštova údolí.
Zdroje:
ŠTÉGNEROVÁ, Jana. Objev. Blansko je o sto let starší,
zjistili archeologové [online]. [cit. 2017-09-26].
Dostupné z: <http://blanensky.denik.cz/zpravy_region/objev-blansko-je-o-sto-let-starsi-zjistili-archeologove-20170926.html> |
_8.JPG)